Martina Adlerová: V rodině není všechno bez mráčku

Výstřední hraběnka si vezme zubaře, a pak – asi za trest – čelí invazi nezvladatelných příbuzných pocházejících ze středověku. Její trable mi připomněly naši poslední rodinnou oslavu.

Nejhladovější senior, který s jídlem na ostatní nikdy nečeká, se polije svíčkovou omáčkou a rozrušeným hlasem požaduje urychlený zásah pečovatelky. Starší dcera zavrčí, ať se hltoun obstará sám, ale vystoupit otevřeně proti tomuto vrchnímu vzteklounovi se neodvažuje. Cholerik chvíli nadává a pak přestane komunikovat.

Muži v produktivním věku se předhánějí, kdo má větší stisk, takže ruka oslavence nakonec připomíná houbičku na nádobí, která má dobu své největší slávy dávno za sebou.

Potomci se rozběhnou po okolí, někteří se ztratí, a ti malí napadají do potoka. Ženy sklízejí ze stolu, myjí nádobí, kojí a počítají děti. Když jim počty ani napotřetí nesedí, vyšlou muže do terénu, jenže ti už se vlivem neřízené konzumace lihovin sotva drží na nohou. Nakonec zůstane jediný střízlivý- uražený důchodce s pocintaným hrudníkem. Ten pročeše okolí a vydá příkazy, pubescenti vyloví z potoka předškoláky a adolescenti je jako ovce přiženou domů. Děda je po zbytek dne považován za hrdinu, ženy si oddechnou a muži mužně pijí dál. Vše se zdá být v pořádku.

Do té doby, než si manželka pečovatelka povšimne zaschlé omáčkové skvrny na sváteční košili svého chotě. Následuje ohňostroj.

A jak slavíte u vás?