Martina Adlerová: Rebelkou snadno a rychle

Teď už se musí i do lesa instalovat různé atrakce, jako třeba minigolf a trampolíny, aby se lidé všech věkových kategorií mohli vydovádět.

Na kopci, kam jsem se dřív chodila rozhlížet po okolních horách, je najednou obrovský zahrazený prostor, a rodiče platí za to, aby si zde jejich děti mohly hrát s vodními prvky. Přitom o kus dál teče potok. Neuvěřitelné.

Nebo ty dobře známé stezky korunami stromů. Stromy jsou samy o sobě nudné, takže se zničí část lesa, aby se za velké peníze postavila monstrózní stavba, po které lidé mohou chodit. A co tam vlastně dělají? Obdivují stromy? Někde jim k tomu začali ještě přidávat vlky a medvědy. Lidé se musí bavit za každou cenu!

Při potírání nudy ovšem dochází k různým paradoxům.

O víkendu jsem byla v národním parku. V některých místech si nesmíte odskočit do lesa ani na malou - chápu to. A musíte být potichu, abyste nerušili zvěř. To taky chápu.

Takže se zaťatými zuby (a se zaťatou jinou částí těla) chvátám po stezce do civilizace. Najednou slyším podivné zvuky. Proti mně se z lesní zatáčky řítí terénní autíčko, které veze uječenou rodinku a kterému se musím vyhnout skokem mezi smrky, kam podle vyhlášky nesmím strčit ani nos. Auto vrčí, děti pokřikují a vedle běžící pes očůrává každý strom, který po cestě potká.

A tak jsem se kvůli pochybné turistické atrakci stala rebelkou. Do toho lesa jsem si nakonec prostě odskočila.

A víte co?

Příště to udělám zas!