Martina Adlerová: K čemu jsme vlastně na světě

Možná experiment, který se zvrtnul, nebo jedna partie vesmírného Člověče, nezlob se…

Nebo máme každý svůj úděl, který musíme před smrtí naplnit, svůj osud, kterému je třeba dostát…?

Možná vás dále napadne, proč jsou vlastně na světě holky, kluci, případně ti ostatní, a jestli se to dá nějak zjistit. A možná vám neunikla ani kauza spojená s básní Jiřího Žáčka….

Tohoto pana básníka bych směle řadila do síně slávy, na jeho básních jsem vyrostla, provázely mě celé dětství a dospívání. Pořád se k nim vracím, některé umím zpaměti, četla jsem je svým dětem a ve své profesi na ně narážím neustále. A musím říct, že jsou skvělé.

Tak proč ten humbuk okolo básně K čemu jsou holky na světě?

Nedávno jsem ji schválně zarecitovala na rodinné sešlosti a výsledek je tento: Dívky náctileté se hrozně rozčílily, že jim nikdo nemá říkat, co mají dělat a kým mají být. Ženy staršího věku se tomu hrozně smály. Muži chtěli vědět, k čemu jsou dle básníka na světě kluci (viz báseň Páni kluci), a když se to dozvěděli, souhlasně mručeli a oči jim svítily jako kocourovi u smetany. A tak si ženy pustily film Teorie tygra, aby si připomněly, že ženy jsou na světě proč? No přece proto, aby říkaly mužům, proč jsou na světě oni.

Zkrátka a dobře: na téma muži a ženy jsme se bavili dlouho do noci a do debaty se zapojili i ti, které obvykle limituje generační propast.

Takže: děkuji, pane Žáčku.

Za vaše básně a za všechno.