Marie Šechtlová: Životem jsem se promalovala
„Náš rod je spojený s Táborem už od roku 1876, kdy sem přišel můj pradědeček, a tak je trochu paradoxní, že jsem se narodila v Praze,“ říká s úsměvem výtvarnice Marie Michaela Šechtlová. Povídáme si v táborské vilce obklopené kvetoucí zahradou, další stromy „rostou“ přímo v obývacím pokoji, protože v době, kdy se odehrálo naše setkání, připravovala Marie Šechtlová své obrazy na vodňanskou výstavu Stromy a voda.
„Zatím jsem se víc věnovala grafice než malbě, ale v poslední době je to naopak. Moje stromy jsou vlastně inspirovány fotografickými technikami. Rodiče experimentovali s barevnou fotografií: změna barvy, ale zachování linií. Podobnou cestou jsem se vydala v tomto cyklu,“ vysvětluje výtvarnice.
Fotografie sice provázely Marii Šechtlovou od dětství, ale ona sama vždycky raději malovala. Po Únoru přišli Šechtlovi o svůj vyhlášený fotoateliér, který působil v Táboře přes sedmdesát let, a oba rodiče pak pracovali v družstvu Fotografia. Malá Marie se tam nejvíc zajímala o pastelky, připravené ke kolorování. Dodnes si přesně pamatuje, kolik jich bylo: „Šestkrát dvanáct! A to bylo na kreslení úplně vynikající. K tomu sem tam nějaká zkažená fotografie, na kterou se dalo zezadu něco namalovat, prostě krása.“
Kupodivu, rodinnou zálibu ve fotografování nezdědila, přestože s rodiči odmala jezdila a sledovala je při práci. Jako dítě měla dokonce za úkol rozveselit básníka Františka Hrubína. „Maminka ho jela do Chlumu fotografovat, ale byl to těžký úkol. Navlečený do obleku, vážný až škrobený, nic z toho nebylo. Podruhé už byla mami chytřejší a vzala mě s sebou. Bylo mi asi deset let, přivezla jsem Hrubínovi sešit, kam jsem si zapisovala básničky a kreslila obrázky. Hodně těch veršů bylo od něj. Prohlédl si to, uvolnil se a mami pak udělala krásné fotky, které se dodnes reprodukují,“ vzpomíná.
Po absolvování Střední odborné školy výtvarné v Praze následovala studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde byla Marie Šechtlová v ateliéru profesora Zdeňka Sklenáře. Mohla se věnovat grafickým technikám, které ji vždycky zajímaly, a vyhovovalo jí i spojení umění s řemeslnými dovednostmi. V Táboře, kam se po několika letech strávených v Praze přestěhovala za manželem, už neměla tolik zakázek na knižní ilustrace jako dřív, ale o to víc se věnovala volné grafice: „ Hned po škole jsem si oblíbila techniku mezzotinty, kterou v té době nikdo moc nedělal. Líbila se mi, protože má svým způsobem leccos společného s fotografií, je to vlastně práce se světlem. Na počátku 90. let se mi potom trochu zastesklo po barvě a udělala jsem několik litografických cyklů.“
Kromě vlastní výtvarné práce se Marie Šechtlová hodně zabývá fotografickým archivem svých předků. Spolu s dcerou Evou a synem Janem naskenovali a uložili na webové stránky ateliéru Šechtl a Voseček tisíce fotografií, které zachytily život Tábora i řady dalších míst jižních Čech objektivem několika generací fotografů Šechtlů. Unikátní archiv, digitalizovaný a přístupný veřejnosti, je díky jejich zaujetí a píli obrazovou kronikou, jakou hned tak někde nemají.
Vzpomínky Marie Michaely Šechtlové si poslechněte ve vysílání Českého rozhlasu České Budějovice v cyklu Jihočeši v sobotu 18. května v 8:30 a v repríze v pátek 24. května v 19:05 na frekvencích Českého rozhlasu České Budějovice – 106,4 MHz pro jižní Čechy, 88,2 MHz pro Slavonicko a Dačicko a nebo živě na internetu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
