Chce přijít do kočičího nebe. Žena ročně zachrání stovku toulavých zvířat

„Když jsou kočky v karanténě, tak musí chvilku vydržet a být v kleci. Teprve, když se uvolní pokoj, tak ho vydezinfikuju a dám je do většího. Anebo jdou rovnou domů, ti klikaři, když se na ně usměje štěstí v podobě zájemce,“ popisuje s úsměvem Dita Uhriková.

V jejím rodinném domě mají kočky pro sebe celé horní patro. I když jsou jen jedno podlaží nad zemí, musí se tu cítit jako v sedmém nebi. Všechny totiž mají dost pohnuté osudy.

Zachráněné kočky|foto: Jitka Cibulová Vokatá,Český rozhlas

„Tuhle kočičku mi odchytnul zřízenec na Vajaxu Strakonice,“ vypráví jeden z příběhů zachránkyně. „Tam jdeme po jedné tříbarevné kočičce, která nám furt rodí a né a né se chytit. Tak místo ní chytáme koťata, hlavně kočky. Vždycky je zveřejníme na stránkách a zjistíme, jestli něčí nejsou. Když jsou krotké, tak se po kastraci umístí do nových domovů. Když jsou divoké, tak se po kastraci pouští zpátky. Ty už člověk nepřesvědčí, aby nás milovaly,“ dodává.

Tuhle záslužnou činnost začala dělat, protože jí osud toulavých koček nebyl lhostejný a trápil ji. Veterinární péče je ale hodně finančně náročná, a proto se domluvila s vedením města, aby ji hradilo.

Pomoc platí i ze svého

Povinností měst a obcí je starat se o toulavá zvířata. Strakonice ale nemají kočičí útulek, proto město iniciativu Dity Uhrikové uvítalo. Jinde však podle ní nejsou tak vstřícní, většinou ji vstříc nevyjdou. Třeba Radošovice dluží veterináři za kastraci šesti koček už rok a půl.

Zachránkyně koček potom žádá o pomoc různé spolky a sdružení nebo zákrok platí ze svého. „Kdybych čekala s kastrací, tak jich budu rozdávat třikrát tolik,“ říká s trpkostí v hlase kočičí samaritánka.

Kočky neberou člověka jako pána a vrní, i když je srazí auto

• Upravit
• Smazat

Kočky jsou pro většinu z nás tajemní tvorové. Bojíme se těch černých, které nám přeběhnou přes cestu, a často je spojujeme s čarodějnictvím. Podle nadšené chovatelky koček Evy Kadlecové si ale takovou pověst vysloužily neprávem.

Absolvovala také speciální kurz, aby mohla kočky odchytávat. Od městské policie ve Strakonicích si půjčila odchytové klece, takzvané sklopce. Když se podaří strážníkům nějaké toulavé kočky odchytit, tak je hned přivezou Ditě Uhrikové. Městská policie totiž nemá ani karanténní klece.

Nejvíc toulavých koček je v místech, kde bydlí sociálně slabí obyvatelé – v ulicích Havlíčkova, Zvolenská a Šumavská. Odtud pochází i hodně zraněných zvířat, nejčastěji se zlomeninami končetin. Problematická je také Radomyšlská ulice, protože tam jsou zahrádky.

Některé kočky bydlí v kočičím azylovém domě už dlouho. „ Říkám jim smolaři. Jsou tu odmalička, je jim půl roku a furt nic,“ doplňuje s posteskem Dita Uhriková.

Pokud by lidé chtěli některé z koček nabídnout domov, mohou si vybrat podle fotky na facebookové stránce Depozitum chlup nechlup nebo na profilu Dity Uhrikové.

Setkání se zachránkyní toulavých koček přináší magazín Máme rádi zvířata. Dále se v pořadu podíváme na kastraci činčily u veterinářky Lucie Míkové a přineseme informace o tom, jak lze na malém prostoru s malým množstvím vody chovat tisíce ryb.