Má přezdívku kari ze Středomoří. Smil italský se ale jako koření moc nehodí

„Smil italský je hořký podobně jako šalvěj. Můžeme s ním ovonět různé polévky, omáčky nebo rýži, ale jenom málo, protože by nám jídlo mohlo zhořknout,“ upozorňuje bylinkářka a farmářka Štěpánka Janoutová ze Sedlecka na Rokycansku. Co platí za nevýhodu v kuchyni, je výhodou v rámci bylinného léčitelství.

„Hořká chuť smilu se využívá v čajích proti žaludečním potížím, protože stimuluje trávení a tvorbu žluče. Smil italský funguje jako velmi silný antioxidant, přirozeně čistí játra a pomůže nám i s problémy při dýchání, když jsme zahlenění,“ popisuje účinky rostliny bylinkářka, „používá se také jako kloktadlo nebo na obklady při pohmožděninách.“

Suchomilný smil nepřemokřete, stačí mírná zálivka

Sušený smil italský udělá parádu v květinových vazbách. Pěstovat ho můžete spolu s levandulí, tymiánem a dalšími středomořskými rostlinami, mezi kterými vynikne žlutou barvou svých květů. „Potřebuje osluněné teplé místo, nesmí být přemokřené, to by nám uhnil. Smil je suchomilná rostlina rostoucí na skaliskách, se zálivkou ani s hnojením to tedy nemusíme přehánět. Na podzim mu můžeme přilepšit trochou kompostu,“ radí pěstitelka.

Bylinku si můžete namnožit řízkováním nebo výsevem, semena se vysévají na přelomu února a března, mladé rostliny po zapěstování vysazujte na záhon až po ledových mužích. „Kdo jezdí do Středomoří, jistě smil zná z pobřeží Chorvatska, Řecka a Itálie. Když na pobřeží praží horké slunce a vane vítr, cítíte vůni smilu a určitě dostanete chuť na něco dobrého,“ vnáší do podzimních dnů vzpomínku na léto bylinkářka a farmářka Štěpánka Janoutová.