Luboš Dvořák: O Janu Palachovi
Napsat sloupek o Janu Palachovi, dvacetiletém studentu filozofie, který se před 50 lety v horní části Václavského náměstí polil hořlavinou a sám sebe zapálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, je úkol těžší než hora.
Možná nejtěžší, který jsem na sebe u tohoto mikrofonu mohl vzít. O mladíkovi ze Všetat na Mělnicku dlouhé roky přemýšlím, stále o něm čtu a asi nikdy nepřestanu sám v sobě pátrat po odpovědi, jak odvážná a silná osobnost to musela být.
Co je člověk člověkem, provází ho strach ze silné fyzické bolesti a tělesné smrti. A také ho provází velké dilema: vzepřít se jako vichr proti nesvobodě, nebo raději zůstat v závětří, mlčet a podrobit se?
Každý národ má mezi sebou jedince, jejichž práh bolesti je vyšší, jejich vnímání nespravedlnosti hlubší a jejich směřování má jediný cíl: nenechat uštvat to nejcennější, co máme, svobodnou duši.
Tak vnímám třeba Jana Kubiše, vojáka, který za druhé světové války sprovodil ze světa zastupujícího říšského protektora Reinharda Hyedricha a proslul výrokem: Nezastaví mne ani to nejhorší. Tak vnímám i Jana Palacha a jeho slova, že člověk musí bojovat proti zlu, na které právě stačí.
Nedávno mi jedna známá řekla, že nemá Jana Palacha ráda, že to tak má už od dětství. Více jsem se jí už raději nevyptával, ale říkám si, že kategorie mít rád, nebo nerad je v případě sebeupálení mimo mou hranici etiky.
Luboš Dvořák: O Václavech
Letošní svatý Václav vyšel na pátek a vzhledem k tomu, že v den českého patrona slavíme státní svátek, jsem přesvědčen, že nejcennější devizou toho jména je prodloužený víkend. Alespoň ve svém okolí slyším, jak rodiny plánují výlety, na které vyrazily už včera.
Možná ta známá myslela na to, že Palachova oběť nikomu a ničemu nepomohla, ale pouze zdrtila jeho nejbližší. Ano, můžeme vést nekonečné debaty, zda mučivá smrt, která se častěji objevuje v buddhistickém světě, probrala v roce 1969 někoho z plíživé apatie? Jenže podobný čin, to není sportovní disciplína jako skok daleký, který se dá změřit na centimetry.
Pro mě zůstává Jan Palach bojovníkem, kteří přicházejí na zem jakoby z nebes. Z jeho odhodlání mě mrazí, z jeho odvahy je mi úzko studem. Pro mě zůstává Jan Palach mladíkem s obrovským srdcem, které mu nadělil snad přímo Bůh.
Určitě dnes zapálím svíčku, aby plamen ve mně alespoň symbolicky spálil všechno zlé…
Související
-
Píseň Barevný šál napsal Žalman po smrti Jana Palacha
Kulatých 50 let na hudební scéně slaví v letošním roce jihočeská folková legenda Pavel Žalman Lohonka. Český rozhlas České Budějovice proto vysílá speciální seriál.
-
Některé věci nevydrží nic, ale samolepky z obchodů na zboží zůstávají věčně
Určitě si občas zanadáváte, jak ty věci dneska málo vydrží. Všechno se ztenčuje a životnost je spočítaná s bídou na záruční dobu. Někdy se věc rozsype hned při vybalování.
-
Jan Flaška: Stručný návod k rozjímání
Slýcháme to pořád dokola – advent by měl být časem zastavení a rozjímání. O to zastavení mi nejde, sám sebe přistihnu i několikrát denně, že místo práce jen tak stojím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
