Lidé pomáhají rybám cestovat po řece. Staví jim přechody a někde dokonce i výtahy

1. červenec 2015

Existují nejen přechody pro chodce, ale také pro ryby. Tito živočichové totiž potřebují cestovat po řece - někde mají lepší podmínky pro rozmnožování, jinde loví potravu a jinde přečkávají krušné časy. Jenže jim v cestě stojí jezy, přehrady a další překážky. Proto lidé začali stavět takzvané rybí přechody.

Podle Milana Hladíka, specialisty na ekologii a rybí přechody, je tato myšlenka stará už asi sto let, ale v Čechách se přechody budují více až v posledním desetiletí. „V rámci celé Evropské unie je nařízeno zlepšit stav vod a u nás jsou jedním z největších problémů právě ty překážky,“ vysvětluje.

Milan Hladík

Rybí přechod je obecně nějaká cesta, která převede rybu přes jez či přehradu. „Všechny mají podobnou konstrukci - jsou to přepážky nebo peřeje a tůně, takže ryba vždy proplave přepážku a odpočine si v té tůni,“ popisuje Milan Hladík.

Budují se takzvané bypassy, což jsou paralelní koryta vedle toku, nebo rampy, které přímo v korytě vytváří přirozenou peřej. Kromě toho existují technické přechody, například kartáčový, který slouží v Českém Krumlově a umožňuje cestu ryb proti vodě i průjezd vodáků.

Na některých zahraničních řekách mají ryby dokonce vlastní výtahy. „Ty se staví, když v cestě stojí vysoká přehrada. Je to ale hodně nákladné, a proto se to dělá jen tam, kde to má opravdu význam a kde jsou důležité druhy ryb,“ doplňuje Milan Hladík.

Před samotnou stavbou přechodu je nutné vypracovat studii a prozkoumat terén. Odborníci určí, jaké ryby by měly přechod využívat a podle toho navrhnou konkrétní podobu. „Například pro pstruha na Šumavě můžeme postavit přechod s menšími přepážkami, menšími tůněmi a prudším spádem, ale na jižní Moravě je potřeba poměrně hluboký přechod s menším spádem, protože tam žijí ryby jako parma nebo bolen,“ popisuje Milan Hladík.

I když v Čechách je zatím rybích přechodů poměrně málo, každý zpřístupněný kus řeky má podle něj význam. Pro naší republiku navíc byly stanoveny prioritní lokality, a to v národním i nadnárodním pohledu.

„Ty nadnárodní mají návaznost na mezinárodní povodí a týkají se ryb, které migrují mezi mořem a sladkou vodou, tedy lososů a úhořů. Prioritní v nadnárodním pohledu jsou řeky Labe, Berounka, Morava, Dyje a Odra. Vltava to téhle koncepce nepatří, protože kvůli vltavské kaskádě není reálné, aby tam ryby překonaly překážky,“ uvádí Milan Hladík. Národní prioritní lokality se týkají hlavně míst, kde žijí perlorodky a další chránění plži. V jižních Čechách jsou takové úseky dva - na Malši a Blanici.

Nově vybudovaný rybí přechod na řece Malši v Kaplici

Ryby podle Milana Hladíka migrují instinktivně a svůj přechod najdou pouze, pokud je postaven na správném místě. Musí být přímo pod překážkou, v hlavním proudění a musí mít dostatečný průtok.

V jižních Čechách je na rybích přechodech ještě hodně práce. Jejich nedostatek přitom negativně ovlivňuje i stav rybí populace. Milan Hladík zdůrazňuje, že bez umělého vysazování by řada ryb úplně vyhynula.

On sám se podílí na projektu vysazování lipanů. „Je to druh citlivý na zásah do přirozeného prostředí a z řeky Vltavy vymizel. My se proto nyní snažíme vrátit lipany zpátky. Chceme je vysazovat, chránit i sledovat, jak se jim daří. Jednotlivé ryby jsme si označili a po necelém měsíci od vysazení už jsme je odchytli na dva až tři kilometry vzdáleném místě. Je tedy vidět, že se rozšiřují a hledají vhodné prostředí pro rozmnožování a lov potravy,“ doplňuje.

Celý rozhovor s Milanem Hladíkem si poslechněte v záznamu vysílání v odkazu výše. Další hosté odpoledního vysílání ZDE.

autoři: Andrea Poláková , Jana Urbanová
Spustit audio