Leváci jsou velcí samouci a dokáží naráz vymyslet několik řešení, říká Ivo Vodička

Nejzásadnější problém již zcela zmizel. „Když byly děti přeučovány na pravou stranu, mnohým to způsobovalo značné potíže. Díky pedagogům na konci 60. let přeučování ustoupilo a dnes se podle mého zkoumání už u nás nikde neuplatňuje. Je ale řada situací, kdy má levák tento svět prostě přes ruku,“ říká.

Podle jeho názoru levákům dělá největší problém to, když po nich praváci chtějí něco, co je proti jejich bytostné podstatě. „Jinak jsme velmi přizpůsobiví a umíme se sžít s pravostranným světem. Každé dítě levák si od malička samo hledá svůj způsob a své řešení. Z toho pak plynou některé zvláštnosti, jako že nám něco déle trvá nebo děláme něco tak, že to praváci vůbec nechápou,“ komentuje Ivo Vodička. On sám například vzbudil pozdvižení při štípání dříví na dětském táboře.

Vysvětluje, že malé dítě levák nejprve narazí na nutnost okoukat si svět. Pravákovi stačí dát věc do rukou a funguje to, ale levák musí vymyslet, jak ji bude používat, převrací a hledá nějaké řešení. A to pak mnohdy používá celý život.

Na drobné komplikace v běžném životě ale narážejí i dospělí. „Představte si, že jste truhlář a potřebujete něco uříznout okružní pilou, což je poměrně nebezpečný nástroj. Zjistíte, že ji buď musíte uchopit jako pravák a respektovat pohyby, které vám nejsou úplně blízké, nebo ruce prohodíte a přístroj kvůli tomu nefunguje. Jindy vezmete vrtačku do levé ruky a ukáže se, že bezpečnostní tlačítko máte na druhé straně a nemůžete ho zmáčknout,“ vypráví Ivo Vodička.

Na výletě se syny leváky se mu zase stalo, že děti u lyžařského turniketu automaticky strčily lístek do levého turniketu, i když jejich byl ten pravý, a otevřeli tak cizímu lyžaři. Není však podle něj třeba dělat z těchto situací velkou vědu.

„Leváci se všechno naučí. My jsme velcí samouci právě proto, že nám věci pod rukama nefungují. Hledáme hodně variant, rychle je vymýšlíme a stejně rychle jsme ochotni od nich ustoupit. Například v pracovních kolektivech jsem zjistil, že leváci nejsou moc oblíbení, protože přináší naráz mnoho řešení,“ říká Ivo Vodička s úsměvem.

Inklinace k levé či pravé ruce se u dětí dotváří postupně. Někdo je vyhraněný již v jednom roku, druhý v pěti letech. Rodičům Ivo Vodička rozhodně doporučuje dítě neomezovat a nechat ho, ať si přirozeně vybere, která ruka pro něj bude vedoucí. Napsal také řadu knih na toto téma.

Levácké nástroje|foto: Anton, Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic

Kolik je na světě leváků, se ale podle něj nedá říci. „Určuje se to podle vedoucí ruky, ale populace není striktně rozdělena na leváky a praváky. Mezi tím je totiž mnoho lidí, kteří jsou nevyhranění a obě ruce střídají,“ vysvětluje.

Na 13. srpna připadá Den leváků. Ivo Vodička dodává, že takovou pozornost si leváci určitě zaslouží. „Vyspělostí každé společnosti je to, že dokáže využít potenciálu všech svých členů a když jsou děti správně vedeny, mohou to vrátit,“ uzavírá.

Celý rozhovor o leváctví si poslechněte v záznamu vysílání v odkazu výše.