Letos už zachránili první srnčata. Velkým pomocníkem je dron s termokamerou

7. červen 2021

Brzy ráno, než vyjde slunce, se skupinka dobrovolníků vydává na místa, na která následně vjedou zemědělské stroje. Projdou louku a velmi často se jim podaří zachránit mláďata, pro něž by bylo setkání s velkou strojní sekačkou tragédií.

Petr Szabó startuje dron s termokamerou, s jehož pomocí bude hledat srnčata na rozlehlých lukách těsně před sečením. Díky podzimní veřejné sbírce získalo sdružení Stop sečení srnčat nejprve jeden, poté před několika týdny i druhý dron.

Na svém webu se charakterizují těmito slovy: „Jsme skupina lidí, roztroušených nezávisle na sobě po různých místech naší republiky, kterým není jedno, co se děje při jarních sečích a jakým způsobem je přehlížen život mnoha živočichů, žijících v trávě.“

Slovo přehlížen můžeme vzít i doslovně, protože malé srnče v trávě skutečně velice snadno přehlédnete, a to když trávou jdete po svých, natož když tudy projíždíte traktorem se sekačkou.

Srnčatům jejich geny velí přikrčit se před blížícím se nebezpečím ještě víc, a to bývá často jejich konec. Aby k takovým situacím nedocházelo, nebo jich bylo co nejméně, o to se musí snažit jak zemědělci, tak myslivci, ale pomáhají už i dobrovolníci.

Ti společně s myslivci nalezená mláďata nejen lokalizují, ale přítomný myslivec srnče v rukavicích a v chomáči trávy odnese stranou tak, aby si je později srna mohla snadněji najít a především, aby tak uniklo z dosahu smrtící sekačky. Před rychlou technikou nemá mládě naporosto žádnou šanci.

Hlavní jádro spolku Stop sečení srnčat je z Českokrumlovska, ale své příznivce našli už i jinde. Patří mezi ně člen okresní myslivecké rady v Příbrami Radek Podhorecký. Ten je zároveň i zemědělcem, takže zná všechny tři podoby této situace. „Je to velký stres. Byť se snažíme, ať už jako myslivci, nebo jako zemědělci, dělat maximum pro to, aby k těm ztrátám nedošlo, někdy ke ztrátám nebo poraněním dochází,“ říká. Sám takovou situaci zažil na vlastní kůži, a to dokonce jen dvacet metrů od akustického plašiče.

Čtěte také

A právě taková nepříjemná zkušenost vede velice často k ještě větší snaze něčemu podobnému zabránit. Na akustické nebo pachové plašiče a značky už si zvěř za poslední roky zvykla, a tak často prostě nefungují.

Navíc rozlehlé několikahektarové louky bere zvěř jako svojí domovinu a ideální ochranu před predátory. Ovšem proti sekačkám se bránit neumí a podle odhadů spolku zahyne při sečích na lukách ročně na 60 tisíc srnčat v celé republice.

„Menší louky mohou mít tak pět hektarů, zpravidla mívají deset i patnáct, ale jsou i větší. Tam je pět, deset lidí málo. Tam je ideální tak patnáct lidí,“ dodává Pavla Benettová ze spolku Stop sečení srnčat.

Navíc situaci dost často komplikuje i samotný porost. Například v jeteli je srnče prakticky neviditelné, dokud o něj, s nadsázkou řečeno, nezakopnete.

Tato lokální skupina působí v oblasti Českokrumlovska, Kaplicka a Budějovicka. Aktuálně spolupracuje s třinácti honitbami, a každým rokem se nějaká přidá.

Jedinou cestou, jak zachránit co nejvíce srnčat, je pomoc techniky, tedy dronů. Jen za loňský rok se podařilo členům spolku Stop sečení srnčat zachránit 84 mláďat, od letošního roku, zvláště díky pomoci dronů, si slibují ještě víc.

Spustit audio

Související