Les hoří! Když takový požár předem naplánujeme a pohlídáme, bude jenom prospěšný, říká půdní biolog
Lesní požáry jsou pro přírodu dobré, domnívají se vědci. Jedním dechem ale dodávají, že jen za určitých podmínek. Požár, který se příliš nerozšíří a hoří v pravý čas, může podle Miloslava Devettera z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích les vyčistit, omladit a vyživit.
Popel a ohořelé soušky totiž zafungují jako hnojivo. Půda se zbaví nánosů starého suchého jehličí, ve kterém nic pořádně neroste, a semenáčky z šišek přeživších stromů mají šanci se ujmout a v horizontu několika málo let plochu ozelenit.
Nesmí ale jít o tak masivní požár, jakým byl ten neřízený v národním parku České Švýcarsko letos v létě. Shořelo 1600 hektarů lesní plochy, dalších 250 hektarů na německé straně. Šlo o údajně největší lesní požár v naší historii i v Sasku.
A jaké z něho podle půdního biologa plyne poučení? „My bychom měli lesy, které jsou náchylné k požáru, vypalovat řízeně,“ domnívá se Miloslav Devetter.
Náchylné k požárům, dokonce i samovznícením, jsou podle něj zejména monokulturní smrčiny. „Ty budou dříve, nebo později hořet i bez přičinění člověka, prostě budou hořet vždycky a je potřeba to vzít na vědomí,“ dodává.
„Z hlediska prevence můžeme udělat to, že zajistíme, aby tam požár proběhl raději dříve a řízeně,“ pokračuje vědec. Slovem „dříve“ míní dobu, kdy není ještě takové sucho. „Tím pod naší kontrolou shoří jenom povrchová vrstva půdy, ten opad, neshoří nic víc a my budeme vědět, že díky tomu les velice dobře zregeneruje,“ vysvětluje.
Čtěte také
Plánované požáry mají zároveň předejít větším škodám. „Bude-li požár naplánovaný například na půl hektaru a hasiči ho budou hlídat, jsme schopni zajistit, aby se nerozšířil dál. Samozřejmě to nebudeme dělat v horkém suchém létě,“ zdůrazňuje Miloslav Devetter.
Pravidelné, cílené a kontrolované vypalování lesa vytvoří podle biologa rozmanité lesní porosty, vznikne mozaika různě vzrostlých a různě starých stromů. To Miloslav Devetter označuje za nejlepší prevenci toho, že les chytne sám, najednou a v době, kdy požár nadělá obrovské škody.
Ačkoli při masivním neřízeném požáru letos v létě neshořelo zdaleka celé České Švýcarsko, ale jen jeho menší část, i tak o něm vědec mluví jako o požáru, k němuž by při doporučované péči dojít nemuselo. „Tohle bylo samozřejmě špatně a není to dobré ani pro přírodu, ani pro člověka, pro lidská sídla a podobně,“ uzavírá.
Celý rozhovor o lesních požárech, jejich prospěšnosti i nebezpečí s půdním biologem Miloslavem Devetterem si poslechněte online.
Související
-
Místo nafty tráva a oves. Vyměnit traktor za koně je dobré pro hospodáře i krajinu, říká chovatel
Slezský norik je kůň, který vyniká chladnou hlavou a zapáleným srdcem. To projevil už v dávných bitvách. Osvědčil se ale hlavně na polích mírových a v lesním hospodářství.
-
Levné pivo – ideální biologická zbraň na slimáky. Jak na škůdce bez chemie, radí zahrádkářům vědec
Chemie na zahradě je začarovaný kruh, varuje biolog Jiří Nermuť. Zabije totiž i přirozené nepřátele škůdců a zamoří výpěstky. Jakými přírodními prostředky tedy bojovat?
-
Většina zemědělské půdy je poškozená. Neuvážené hospodaření ohrožuje i lidské zdraví, varuje vědec
V České republice je tolik ornice a ostatní zemědělské půdy, že by dokázala uživit každého z nás. Jenže, denně jí (výstavbou i erozí) ztrácíme dvanáct a půl hektaru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
