Lehký vánek, zpěv ptáků, barvy. Novou terapeutickou místnost má dětská psychiatrická nemocnice v Opařanech

„První, co možná teď budete vnímat, je lehký vánek… A k tomu poslouchat zpěv ptáků a užívat si chvilku, kdy můžete jen tak být a prostě volně odpočívat,“ ukazuje psycholožka Pavla Fojtíková novou terapeutickou místnost v dětské psychiatrické nemocnici v Opařanech. Tlumené osvětlení se občas promění na barevné, svítí drobné šňůrky na sedačkách i velký bublající tubus uprostřed.

Terapeutická místnost je určená dětem s nejhlubší mírou postižení. Nejmladším z nich jsou čtyři roky a na hospitalizaci je doprovází rodiče. „Prostor bude sloužit pro ty nejtěžší pacienty v dětské psychiatrii, pro pacienty s autismem, středně těžkou nebo těžkou mentální retardací. Mnoho z nich má kombinované vady, leckteří mají i různá pohybová a smyslová omezení, řada z nich vůbec nekomunikuje slovně,“ popisuje ředitel nemocnice Michael Goetz.

Možnost ovlivnit intenzitu podnětů je podle lékaře Jaroslava Vrby důležitá. „Když se tyto děti dostanou do nějakého přetížení, může se objevovat agresivita, můžou třeba hodně křičet, něco ničit. Často je to právě v reakci na okolí. My si nemusíme být vědomi těch spouštěčů, ale pro ně to mohou být i věci, které normálně nepovažujeme za něco zátěžového,“ vysvětluje.

Čtěte také

Sebevražedné sklony, poškozování, poruchy příjmu potravy. Vážných problémů mládeže přibývá, varuje odbornice

Místnost pomůže zkvalitnit péči o děti s komplexními neurovývojovými poruchami. Těch je mezi šedesátkou pacientů v opařanské léčebně asi třetina. „Snažíme se pochopit, jaké potřeby svým chováním, které je náročné na péči, vyjadřují,“ dodává Michael Goetz.

Psychiatrická nemocnice v Opařanech plánovala podobnou místnost už dříve, chyběly ale finance. Nakonec pomohl Nadační fond Kapka naděje. „Tato terapeutická místnost je pro nemocnici drahá záležitost, ale oni o ní snili a hlavně o ní snily děti, aby mohly vnímat třeba svůj svět. Takže nás to společně se společností Sazka stálo milion korun,“ uvádí ředitelka fondu Vendula Pizingerová.

Ředitel nemocnice Michael Goetz připomíná, že péče o děti s tímto typem postižení u nás stále není dostatečná. „Úroveň prostředí, v jakém tuto péči poskytujeme, zaostává za tím, jaké kliniky vidíme v zahraničí. My máme zpracovanou studii na modernizaci této stanice, žádáme o investiční prostředky, ale zatím bohužel není výhled na to, že bychom je dostali. A já bych chtěl připomenout, že to jsou děti, kterým náš zdravotnický systém dluží nejvíc,“ zdůrazňuje.

Kvůli absenci navazujících sociálních služeb navíc děti často tráví v psychiatrické nemocnici i několik měsíců.