Legenda z roku dvaačtyřicátého. Příběh o pronásledování Židů za druhé světové války

Povídka Legenda z roku dvaačtyřicátého o pronásledování Židů za druhé světové války vyšla poprvé tiskem v Židovské ročence 1956/57. O desítky let později byla zařazena do sborníku s názvem Tobě zahynouti nedám, který tvořily české časopisecké šoa povídky z let 1945 až 1989. V roce 2017 ho vydalo nakladatelství Akropolis.

Rozhlasovou podobu dostala povídka Mirka Elpla v roce 2018. Text načetla Dana Černá.

Teprve, když stařenka naproti vytahovala kapesník a odložila klec se stehlíkem vedle na lavici, pochopila její společnice, proč ta vyděšená žena tak skoupě odpovídá. Žlutá šesticípá hvězda přišitá na jejích šatech ve výši srdce a zakrytá dosud klecí se stehlíkem promluvila za ni jasně a výmluvně. Ta hvězda říkala, ne, nejsem pyšná, paní, bojím se jen, abych neublížila vám. Vždyť vy se mnou ani nesmíte mluvit. A do posledního vagonu jsem si musela sednout, ale jak jsem vám to měla vysvětlit. Lidi prostého srdce nelekal ani v těch zlých dobách odznak ponížených. Ba, našli se tenkrát takoví, kteří veřejně zdravili docela neznámého člověka, zahlédli-li jen na jeho šatech žlutý erb.

Básník a prozaik Mirek Elpl (vlastním jménem Eduard Elpl) se narodil v roce 1905 v Brně. Spisovatelství měl v rodině, jeho otec učitel byl autorem knih pohádek a pověstí. Po vystudování Vysoké školy báňské v Příbrami se stal úředníkem v brněnské záložně. Od roku 1938 pracoval jako dozorce v rosicko-oslavanském revíru.

V listopadu 1944 byl za svoji odbojovou činnost zatčen a vězněn v Kounicových kolejích v Brně a v polském Klettendorfu. Počátkem roku 1945 z vězení uprchl a skrýval se v ivančické nemocnici a v plicním sanatoriu v Jevíčku, což mu zachránilo život.

Čtěte také

Nacisté odvlekli z Budějovic přes 900 Židů, vrátilo se jich 28. Po komunitě dnes zůstal jen hřbitov

Jeho manželka Anna byla židovského původu, nejprve byla nasazena do pracovního tábora v Oslavanech, kde její manžel pracoval jako báňský inženýr, poté v Praze do loupárny slídy na hřiště Hagiboru, nakonec skončila v Terezíně. Válku přežila stejně jako její manžel, její židovští příbuzní nikoliv.

Po skončení války byl Mirek Elpl ředitelem dolu Julius v Zastávce u Brna a plánovačem na ředitelství Rosických uhelných dolů. Zemřel v roce 1960 v Brně.

Za svého pobytu v Příbrami se Elpl zapojil do kruhu kolem socialistického básníka Fráni Kučery. Od roku 1935 byl aktivním členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů, po válce byl předsedou jeho nakladatelského Družstva. Přispíval do řady časopisů a novin.

Za nejznámější díla Mirka Elpla jsou považovány romány Marco Polo o slavném středověkém cestovateli a Důl U veselého rytířstva ze středověké Příbrami.