Kvůli lojové svíčce shořelo v roce 1828 v Trhových Svinech 94 domů, kostel zůstal bez zvonů

1. říjen 2026

Město Trhové Sviny na Českobudějovicku leží na soutoku Svinenského a Farského potoka. Zde v polovině 13. století vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem. První zpráva o samotném městečku se datuje k roku 1379, kdy je uvedeno v urbáři zboží Rožmberského.

Trhové Sviny představovaly důležité obchodní centrum pro celé okolí. „Obchod býval tradičně orientován na Horní a Dolní Rakousko, jenže pak ustrnul, protože se zdejší vrchnost vzepřela stavbě železnice. Tím se odřízli,“ vypráví Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Další rozvoj města přibrzdila i hranice nově založené republiky v roce 1918. „Skončil obchod s Rakouskem a pak situaci ještě zhoršila nedaleká hranice protektorátu Čechy a Moravy. No, a nakonec komunistická železná opona, která celé pohraničí de facto uzavřela,“ doplňuje badatel.

V Trhových Svinech není dnes k vidění prakticky žádný původní dům. Město totiž postihlo několik ničivých požárů. „Roku 1549 zde shořelo 131 domů, za stavovského povstání v roce 1619 bylo městečko zcela vydrancováno a spáleno a naposledy lehlo z velké části popelem v roce 1828,“ vyjmenovává Alois Sassmann.

Čtěte také

O požáru z roku 1828 toho podle něj víme více díky dochovaným zprávám. „Oheň vzplanul v noci z 3. na 4. srpna v Trocnovské ulici. Prý u Zikmundů kdosi šel do stodoly s lojovou svíčkou a od jejího plamene se vzňala fůra se suchým ječmenem,“ vypráví.

Požár napáchal ohromné škody, přenesl se i na kostelní věž se zvonicí, kde zničil čtyři zvony, včetně nejstaršího z roku 1266. Shořela také blízká kaple svatého Jana Křtitele. „Dalšímu rozšíření ohně v kostele zabránil včasným uhašením kostelník Antonín Stráský, který za tuto zásluhu potom dostával od patronátu palivové dříví až po zbytek života. Přesto tehdy shořelo ve Svinech 94 domů s hospodářskými stavbami, najednou zde bylo 92 rodin bez přístřeší a kostel bez zvonů,“ doplňuje badatel.

Co se týče jmen dávných obyvatel Trhových Svinů, v novohradském archivu jsou mezi léty 1473 a 1487 uváděni například Pašlák, starý Rychtář, Knot, Rubík, Vácha, Janek, syn Jirchéře, Holík, Ondrášek, Volek, Hotovec, Hudec nebo Gamaret, což je pozdější známé příjmení na Novohradsku Kamarýt.

Přehledné údaje o svých předcích najdou místní i v dalších urbářích novohradského panství, později v revizitaci berní ruly ze 17. století nebo soupisech měšťanů z 19. století.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.