Kvalitní zeleninu v českých obchodech nekoupíte, myslí si Jana Riebe. Proto ji pěstuje sama, intenzivně a celoročně

11. březen 2022

Květinám věnovala většinu svého života Jana Riebe, která pochází z Písku a vystudovala zahradnickou školu v Mělníku. Zelenině se vyhýbala, ale nakonec se překvapivě zaměřila právě na pěstování rajčat, okurek i paprik.

„Zelenina mě nikdy nezajímala, ve škole jsem jí dokonce lemplovala. Říkala jsem, že okurky a rajčata nikdy nebudu pěstovat a stromy nikdy nebudu stříhat. Vystudované to mám, ale bránila jsem se tomu,“ vzpomíná.

Její tatínek je kaktusář. V deseti letech tak Jana Riebe vysela své první kaktusy. Květiny jí fascinovaly od útlého věku. Jejich vazbě se věnovala deset let v Čechách a téměř dvacet let v Německu.

A právě tam se její život začal se zeleninou spojovat, byť jen velmi lehce. „Dostala jsem se do jednoho zahradnictví, které se zaměřovalo především na květiny, ale okrajově jsme prodávali sazenice okurek a rajčat. S paní majitelkou jsem jezdila často do Holandska na burzu na nákupy. Pomalu jsem na zeleninu začínala měnit pohled,“ vypráví.

„Tam bylo normální pěstovat v záhonech mezi květinami zeleninu a utrhnout si na chuť vlastní okurku nebo ředkvičku. Bylo to fajn, ale neměla jsem tam větší pozemky, takže jsem občas vysela do květníku ředkvičku, která mi nevyrostla, nebo pažitku na balkóně, která mi uschla. Nebyly tam ty možnosti,“ dodává.

Janu Riebe to vždycky táhlo z Německa domů. Věděla, že se jednou bude chtít vrátit i kvůli svému tatínkovi, který má v Tálíně rozsáhlou sbírku kaktusů a bude s ní časem potřebovat pomoci. Na to zatím nedošlo, a tak svůj čas věnuje celkem paradoxně zelenině, které se dlouhá léta bránila.

Co tedy bylo hlavní impulsem, aby se pustila do pěstování zeleniny? „Donutilo mě to, že v českých řetězcích člověk nekoupí kvalitní zeleninu. Úroveň naší zeleniny je úplně jinde oproti tomu, co koupíte v sámošce v Německu nebo Holandsku. Vůbec se to nedá srovnat, jak chuťově, tak opticky, tak cenově. Ano, jedině na trhu, existují fajn farmičky, ale tam si připlatíte. My máme velké pozemky, tak jsem to vyzkoušela,“ vysvětluje.

První rok zasázela po dvou sazenicích rajčat, okurek a paprik. V dalším roce zjistila, že je jednoduché zasít hrách, mrkev, kedlubny, mangold, špenát, bylinky, že jde všechno, co si člověk vymyslí. „Spoustu zeleniny může člověk nechat na záhoncích i přes zimu a nezmrzne to, což jsem netušila. Třeba mrkev, petržel, celer, růžičkovou kapustu, giganty kedlubny, nic se tomu nestane. Sklízíte klidně v lednu, pod sněhem,“ říká.

Mít celoročně vlastní zeleninu je podle ní skvělé. „Pěstuji na ploše okolo osmdesáti metrů čtverečních, ale intenzivně. První výsevy dělám v březnu a na každém záhonu to otočím během sezóny třikrát. Snažím se zeminu nepřerývat, doplňuji kompost a starám se o zem,“ popisuje.

Čtěte také

„Zemi se musí posloužit, člověk se jí musí věnovat. Když chcete sklízet plody, musíte jí něco dát. Zelenina neroste z vody, když vám má narůst dobrá zelenina, musí mít z čeho. Základem je kompost. Navíc máme bezvadnou kamarádku, která má koně a dodává nám koňský hnůj, který je pro zahradníka zlato,“ doplňuje.

Co se týká hnojení, drží se Jana Riebe zlaté střední cesty. „Bez postřiku a bez přístřešku rajčata podle mého názoru nelze pěstovat. Dáte spoustu peněz za semínka, za sazeničky a někdy v půlce července se objeví plíseň a rajčata vám vezme. Ale jsem odpůrcem radikální chemie,“ uvádí.

Podle jejích zkušeností se vyplatí použít postřik na začátku vegetace, když rostliny teprve kvetou. „Pak budou rostliny v perfektní kondici. Já používám na přihnojování pouze zákvasy vyrobené jednoduše ze slepičinců, koňského nebo kravského hnoje. Do toho dávám všechny plevele a natě od ředkviček, kopřivy, nechám deset dní zakvasit, potom ředím jedna ku deseti a tím zalévám zeleninu náročnější na živiny jednou za deset dní,“ doporučuje.

Celý rozhovor o tom, jak se zrodila láska Jany Riebe k zelenině, jak vypadá její zahrada, jak ideálně kombinovat okrasné rostliny se zeleninou, jak plody ze zahrádky zpracovat nebo jak si vyrobit bylinkový sirup, si poslechněte v magazínu Zelené světy.

Spustit audio

Související