Kvákání žab do rytmu u havajského baru se přeneslo do velkého exotica hitu

Ve své době se řada tvůrců a instrumentalistů nechala inspirovat různými etnickými a folklórními prvky z Karibiku, ale třeba i Polynésie, Afriky nebo Dálného východu a snažila se je pro mnoho posluchačů přijatelným způsobem propojit s dobovou populární hudbou i jazzem.

Půlhodinka Vlídných tónů je tentokrát sestavena z komerčně úspěšných nahrávek několika klíčových osobností a dokonce hvězd exotica soundu, k nimž jistě náležel rodák z New Yorku Martin Denny.  

Jako klavírista měl klasické vzdělání. Za války sloužil v letectvu a po roce 1945 se načas usadil v Los Angeles. Hudební angažmá Martina Dennyho přivedlo do Honolulu na Havajských ostrovech a nakonec se tam usadil a působil se svým combem v Shell Baru v Hawaiian Village na Oahu, i když vyrážel na turné po Americe.

V onom havajském baru „otce exotiky“ Martina Dennyho napadlo aranžmá jeho největšího hitu. Bar byl umístěn do velmi exotického prostředí: malá vodní tůňka byla přímo před pódiem a okolo rostly palmy. Martin Denny si všiml, že když hraje kapela, do rytmu hudby kvákají žáby a ozývá se i ptačí zpěv.

Nakonec se snažil tyto zvuky nějak zakomponovat do nahrávky starší skladby Lese Baxtera Quiet Village, Tichá vesnice. Tu natočil pro své zásadní album Exotica už v roce 1956, ale velkým hitem se stala o zhruba tři roky později.

A otevře dnešní exotickou sestavu Vlídných tónů, následována dalšími „klasickými“ nahrávkami tohoto druhu hudby – Yellow Bird od Arthura Lymana (původně vibrafonisty Dennyho kapely), Jungalero v podání orchestru zmíněného Lese Baxtera nebo dokonce Lujon (podle použitého stejnojmenného nástroje) Henryho Manciniho.