Kronikář by nikdy neměl zůstat jako sám voják v poli, říkal zapisovatel událostí obce Řípec
„Já se ani neloučím, de facto.“ To jsou závěrečná slova z loňského rozhovoru s kronikářem Řípce Jaroslavem Fišerem, který na začátku května 2020 zemřel. Jako vzpomínku nabízíme povídání s ním natočené pro rubriku Jihočeské kroniky.
Jaroslav Fišer se podle svých slov stal kronikářem na důchod. Vrátil se totiž do rodné obce Řípec na Táborsku a hned ho jako bývalého novináře oslovili zastupitelé. Nejprve ho angažovali do zpravodaje a poté i do kroniky.
Kroniku Řípce vedl od roku 2010 do roku 2018, kdy se přestěhoval do Českých Budějovic. „Předal jsem to tedy nástupkyni Monice Jedlinské. Rok 2018 jsme psali napůl, takže to bude zajímavé, budou tam postřehy dvou kronikářů,“ vyprávěl.
Žádný zápis, kterým by se s funkcí rozloučil, neplánoval. „Já se vlastně ani neloučím, protože s řadou kronikářů, mou nástupkyní i panem starostou jsem dost často v kontaktu. Mám pocit, že jsem pořád mezi nimi, i když tu kroniku nepíšu,“ vysvětloval.
Vesnice Řípec leží mezi Veselím nad Lužnicí a Soběslaví, žije v ní zhruba 315 lidí. „Troufám si říct, že to je obec, která žije na 110 procent, protože všechno v ní funguje tak, jak má. Jsou tam všechny spolky, kostel jako koncertní síň, obec dodržuje všechny zvyky a svátky,“ komentoval Jaroslav Fišer.
Čtěte také
Stejně důležité jako zapisování současného dění pro něj bylo svědectví o historii. Do kroniky proto zaznamenával například vzpomínky pamětníků a také žádal obyvatele, aby se podívali na půdách po starých dokumentech. „Takhle jsem získal deník legionáře nebo listinu, v níž je přesně popsáno, co byl výměnek,“ připomínal.
Oceňoval také setkávání s dalšími kronikáři. „Kronikář by nikdy neměl zůstat jako sám voják v poli. Měl by mít podporu starosty a zastupitelstva, odpovídající technické vybavení a samozřejmě se seznámit se všemi předpisy. Pak jsou specifika kronik různých obcí,“ říkal.
„Já jsem měl to štěstí, že na Veselsku existuje praxe, že se jednou ročně neformálně schází kronikáři, pokaždé v jiné obci, aby se poznávali. To je daleko cennější než jakékoli odborné semináře,“ dodal v roce 2019 v rozhovoru Jaroslav Fišer.
Související
-
Kronikář Mišovic, bývalý důlní inženýr, přidává ke svým zápisům i různá doporučení
Z druhého konce republiky přišel do obce Mišovice na Písecku kronikář Pavel Suček. Pochází z Ostravy, kde pracoval jako důlní inženýr. Pak koupil chalupu v jižních Čechách.
-
Kroniky nezůstávají na vesnicích a ve městech, kde vznikly. Musí do archivu
Když kronikář dopíše poslední stránku kroniky obce, musí se se svým dílem rozloučit. Zákon určuje, že deset let po dopsání by kronika měla být uložena v okresním archivu.
-
V kronice Košic u Soběslavi se píše o sekerkovém cvičení, nacistické okupaci i přírodě
Desátou kronikářkou v historii obce Košice u Soběslavi je Alena Procházková. Místní události zaznamenává od roku 2011 a ráda si prohlíží i zápisy svých předchůdců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
