Koněspřežná železnice měla vést až za Plzeň. Než však dráhu vybudovali, koňský pohon zastaral

Hrabě Wurmbrand se dal dohromady s francouzským exulantem hrabětem Seraincourtem a jeho krajanem Joachimem Barrandem. Právě Barrande zřejmě propočítal zásoby uhlí v dolech, vyhotovil projekt budoucí železnice a stanovil její technické parametry. Aby mohl dohlížet na vyměřování trati, ubytoval se roku 1840 v píseckém hostinci U Lva.

Koněspřežka měla vést z Liblína přes Plzeň, Nepomuk, Horažďovice, Strakonice a Protivín, zhruba stejně jako dnešní trať, jen s menšími odchylkami.

Například rybník Bezdrev by dráha obcházela z druhé strany, tedy nikoli přes Zliv, ale kolem Češnovic. A do samotných Budějovic by vcházela přes Dlouhý most k hostinci U Zelené ratolesti, kde by se napojila na lineckou železnici.

Příprava této takzvané České uhelné dráhy spadá do let 1838 až 1844. A proč se nakonec koněspřežka z Českých Budějovic do Plzně nepostavila? Nebyly peníze, vyskytly se byrokratické překážky.

Ale hlavně: železnice s koňmi na kolejích se stala beznadějně zastaralou technologií. Všude vítězily parní lokomotivy.

Na takovou investici ovšem hrabě Wurmbrand se svými akcionáři nedosáhl. Trvalo čtvrt století, než vyrazil do Plzně první vlak tažený párou. Jel však po trase, kterou už kdysi vytyčili měřiči pod dozorem slavného Joachima Barranda.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.