Komik parodující Hitlera sklidil ve Vimperku v dubnu 1938 bouřlivé ovace. Frank ale žádal přísný trest
Hotel Zlatá Hvězda ve Vimperku na Prachaticku se stal krátce po vzniku Československa centrem společenského života české menšiny, která zde konala nejrůznější kulturní akce. Jedna taková, kterou uspořádali vimperští Sokolové, se udála ve velkém sálu hotelu 30. dubna 1938.
Šlo o zábavný večer, během něhož vystoupil jistý salónní eskamotér z Plzně. Vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o v té době známého iluzionistu a komika Jana Praibiše, rodáka z Písku, jenž byl tehdy zaměstnán u státních drah v Plzni.
Komik předstoupil před obecenstvo s vlasy sčesanými na pravé oko a místo kníru si držel mezi nosem a horním rtem černý hřebínek. Diváci okamžitě poznali, že karikoval Adolfa Hitlera.
Během vystoupení zesměšňoval vůdcovy politické výroky a mimo jiné uvedl, že pro Hitlera a Göringa by prý bylo lépe píti více vody, aby oběma nezrezivěly plechové huby. Tento výrok uvedl diváky do frenetického nadšení, kdy všichni dupali nohama.
Na závěr večerního programu si diváci komika opět vyvolali. Tentokrát měl pro ně připravenou politickou mši, při níž držel v rukách zapálenou svíčku a starou modlitební knihu. Během proslovu si opět utahoval z Německé říše a jejích čelních představitelů.
Vzhledem k napjaté mezinárodní situaci se obsah vimperského představení dostal až k uším sudetoněmeckých politiků. Tehdejší poslanec Národního shromáždění Karl Hermann Frank považoval takovouto urážku vůdce za nepřijatelnou a žádal po vládě přísné potrestání pořadatelů akce a hlavních aktérů. Frankova žádost však zůstala nevyslyšena.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.