Kometa trousí prach, do kterého Země každý rok vletí. Na obloze pak vidíme Perseidy

23. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Noční obloha s Perseidami

Každý rok nabízí letní obloha krásné divadlo. Pozorovat můžeme takzvané Perseidy. Podle astronoma Miloše Tichého je tento meteorický roj pozůstatkem toho, co zbylo z komety, která kolem nás letěla.

„Kometa je špinavá sněhová koule, a když se blíží ke Slunci, začne se z ní vypařovat led. Jak je špinavá, odlétne z ní nejen led, ale i prach, který následuje jádro komety. V době, kdy pak Země prochází dráhou komety, střetává se s částečkami, které kometa poztrácela, a to jsou právě ty Perseidy,“ vysvětluje.

Mateřským tělesem roje Perseid je kometa Swift-Tuttle. „Pamětníci si pamatují, že tady byla naposledy v roce 1992 a znovu tu bude v roce 2126. Kometa byla objevena už v roce 1862 a je velká, měří 26 kilometrů. Je to opravdu slušná kometa, proto toho hodně trousí, a proto Perseidy vidíme,“ připomíná Miloš Tichý.

Nejstarší záznamy o pozorování Perseid pocházejí z Číny z roku 36 našeho letopočtu, v Evropě je doložené v roce 811. „Už skoro dva tisíce let tedy víme, že Perseidy jsou. Ty částečky vlétávají do atmosféry velkou rychlostí, 58 kilometrů za sekundu. Protože jsou tak rychlé, mají obrovskou energii, jakoby se třou o atmosféru, shoří v ní a my vidíme vlastně to hoření,“ doplňuje astronom.

Perseidy je možné pozorovat od 17. července do 20. srpna. „Nejhezčí podívaná je mezi 11. a 13. srpnem, kdy je Země prolétá tu nejhustší část a Perseid můžeme vidět nejvíce,“ upřesňuje Miloš Tichý.

autor: Filip Černý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová