Knihovnice nemohou být křehké. Pro Helenu Stejskalovou z muzea je ale tato práce splněným snem

„Zrovna teď tady mám přírůstky do sbírek muzea. Musím si vzít rukavice, přece jen jsou to knihy staré, a i když už se jich dotýkali mnozí přede mnou, já musím být opatrná, aby pak mohli ještě další po mně. Celá tato kopička knih pochází z Vimperka, kde svého času byla taková známá tiskárna,“ ukazuje.

Do sbírek muzea právě zařazuje náboženské knihy z konce 19. a počátku 20. století. Některé mají ještě původní koženou vazbu a sponu. „Knihy jsme získali od paní Tesařové z Vimperka, která je našla na půdě. Je poměrně časté, že se lidé takto ozývají, a my jsme za to moc rádi,“ dodává Helena Stejskalová.

V přízemí Jihočeského muzea je studovna a hlavní depozitář. V něm se skrývají malé jihočeské poklady. „Máme tu knihy věnované historii, vlastivědě, přírodovědě jižních Čech, také velké publikace jako atlasy. Knihovna se budovala od vzniku muzea v roce 1877. Tady naši předchůdci shromažďovali nejdřív svoje pracovní pomůcky, studijní materiál a pak z toho byla knihovna,“ vysvětluje.

V knihovnách častěji pracují ženy, rozhodně to ale nemohou být ženy křehké. „Musíme unést velké těžké knihy, ale také musíme mít výdrž, chodit, všechno přenášet, pamatovat si to a být vlídné na badatele,“ říká Helena Stejskalová.

Po ni je práce v knihovně splněným snem. „Můj dědeček měl krásnou domácí venkovskou knihovnu a o zimních večerech mě učil pořádat a vázat knihy. To mě moc bavilo, takže jsem si vlastně splnila svůj sen,“ uzavírá.

Všechny díly pořadu Co dělají najdete ZDE.