Klášterní chlapecký sbor sbírá úspěchy po celé Evropě. Děti tu zůstávají dětmi, říká sbormistr
Vystupují ve Vídeňské státní opeře, na slavném hudebním festivalu v Salcburku, hostují v Berlíně nebo Paříži. A přitom teprve chodí na základní školu.
Kluci z chlapeckého pěveckého sboru, který sídlí v klášteře St. Florian nedaleko Lince v Horním Rakousku, navazují na několik století trvající hudební tradici tohoto místa.
Sbor vede mladý sbormistr Marcus Stumpner, který na zkouškách u klavíru předzpívává složité hudební fráze. Takhle to dělá každý všední den – před večeří mívá dělenou zkoušku s vybranými hlasy, po jídle se sejde všech 35 členů sboru.
„Já sám jsem vyrostl v tomhle sboru, byl jsem tu od svých devíti let až do puberty. Pak jsem odešel studovat hudbu a vrátil jsem se nejprve jako asistent bývalého sbormistra a teď už rok sbor vedu,“ říká Marcus Stumpner.
Sám tedy dobře ví, jak to tu chodí. Kluci bydlí v klášteře na internátě, ráno po snídani jdou do běžné školy ve vesnici Sankt Florian. Po obědě se věnují svým koníčkům, chodí plavat nebo do hudebky, pak se učí a dělají úkoly a až k večeru je zkouška. Tedy žádný církevní řád, žádný hudební dril.
„Pro mě je důležité, že děti, které tu jsou, zůstanou dětmi. Ano, jsme výběrová škola, ale ne elitářská. Kluci mají běžné sociální kontakty s ostatními dětmi. Ale zpěv je opravdu baví. Jsou schopní se koncentrovat a na pódiu podat excelentní výkon, ale pořád jsou to děti, pro které je zpěv potěšením,“ komentuje Marcus Stumpner.
Jeho slova potvrzují třináctiletí Christian a Lorenz, kteří zpívají ve floriánském pěveckém sboru pátým rokem. „Mně se líbí, že jsme tu všichni pohromadě, celá naše skupina. Nejenže spolu rádi zpíváme, ale také spolu třeba hrajeme fotbal a trávíme volný čas,“ říká jeden z nich.
„Já opravdu miluju operu, teď jsme třeba dělali Kouzelnou flétnu a tu mám moc rád. A jsem opravdu šťastný, když stojím před publikem a můžu svůj hlas rozvinout a vidím, že lidi to baví,“ dodává jeho kamarád.
Do pěveckého sboru a internátní školy přicházejí obvykle devítiletí kluci. Jsou většinou z Horního Rakouska, ale studují tu i chlapci z Tyrolska nebo Německa.
Čtěte také
Když začnou mutovat, sbor i pobyt ve Svatém Florianu pro ně končí. Jen někteří přejdou do komorního mužského sboru. Proto jsou pro ně největší odměnou vystoupení.
Koncertní manažerka Christa Steinkellner připomíná, že každý rok v létě jede sbor na velké koncertní turné do zahraničí. „Letos jsme byli v jižní Africe, v minulých letech v Mexiku nebo Číně. Také ale máme vynikající sólisty a ty nejlepší vysíláme do velkých operních produkcí, třeba letos v létě jsme účinkovali v Mozartově Kouzelné flétně v Sankt Margarethen na open-air představeních,“ doplňuje.
Na zkoušku chlapeckého pěveckého sboru do kláštera St. Florian zavede kulturní magazín Kavárna. Dále pořad nabízí ohlédnutí za koncertem kapely Jananas a pozvánku výstavu výtvarníka Víta Pavlíka v budově Českého rozhlasu České Budějovice.
Související
-
Vítězové přehlídky Houpací kůň zahráli u Tří lvů už podesáté. Vystoupily kapely Terrakota a Jananas
Studiový sál Českého rozhlasu České Budějovice už podesáté patřil vítězům soutěžní přehlídky Houpací kůň, která je součástí festivalu Okolo Třeboně.
-
Hrál malého Amadea ve filmu Miloše Formana, dnes je uznávaným klavíristou
K interpretaci svých děl si ho zvou světoví skladatelé, k výuce talentů i akademie z druhého konce zeměkoule. S klavírem ale Miroslav Sekera začínal doma v Čechách.
-
Bílé modely zaplavily budějovický Dům umění. Představují se tu portugalští architekti
Pohled do tvorby portugalského architektonického ateliéru Aires Mateus nabízí výstava českobudějovického Domu umění. Galerii zaplnily bílé modely a velkoformátové výkresy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová