Když Nový Etink splynul s mnohem starší Včelnicí, vzniklo městečko, které se dnes jmenuje Nová Včelnice
Téměř do poloviny 20. století užívala města a vesnice ke svým českým názvům i německé ekvivalenty. Některé jsou velmi podobné, nebo dokonce stejné, u některých bychom však váhali. Třeba takový Etink, který se dokonce nazývá Novým.
Původně panský dvůr, patřící kutnohorskému rodu Vencelíků z Vrchovišť, držitelů jihočeských panství Kamenice nad Lipou nebo Žirovnice, koupil roku 1649 Bartoloměj hrabě Paradis de la Saga.
Dvanáct let nato se protrhla hráz rybníku Kalich a voda ohrožovala celé okolí. Naštěstí tu byla Panna Maria, která vyslyšela přímluvy, největší nebezpečí odvrátila a uchránila tak i samotnou hraběnku Hyppolitu.
Ta nechala u panského dvora na důkaz díků zbudovat kapli, jíž darovala kopii mariánské poutní sošky z bavorského Altötingu. A právě to byl podnět k pojmenování budoucího jihočeského města.
Neuöting, tedy Nový Etink, se rychle rozrůstal a splynul s mnohem starší Včelnicí do jednoho městečka, které nese od poloviny 20. století název Nová Včelnice.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
