Když je v Praze abnormální hic. A jedeme k vodě (a po Lužnici) v písničkách

Stejně jako až na slůvko „abnormální“ stejnojmennému televiznímu pořadu, který režíroval Miroslav Sobota a scénář k němu napsali Gustav Oplustil a Ivan Mládek, jenž se sešel se svými kolegy Ivo Pešákem, Ladislavem Gerendášem, Janem Bošinou a dalšími z Banjo Bandu na koupališti, aby si zazpívali tehdy jejich oblíbené písničky a udělali radost všem přihlížejícím.

A může udělat po letech radost i nostalgicky naladěnému divákovi a posluchači uvolněnou atmosférou, humorem a písničkami, z nichž každá je malý klenot svého druhu. Takový malý zázrak v čase normalizace na televizních obrazovkách. Ten pořad připomeneme trojicí písniček (kromě titulní Dívkou s modrou matrací a Lindou) a přidáme vzpomínkovou drobničku Ivana Mládka.

Také setřeme pod Světly ramp pomyslný prach z pantonského alba, které spojilo písničky uvedené ve dvou televizních hudebních pořadech z počátku sedmdesátých let. Jeden se jmenoval Zpívající přístavy a druhý Jedeme k vodě. Výběr krátkých písniček mířil hlavně k trampské hudbě a k vodáckým songům. O hudební základ se postarala kapela Břevnovanka pod taktovkou Zdeňka Procházky za účasti pestré sestavy zpěváků i herců.

Ke Zpívajícím přístavům se vrátíme někdy jindy, ale tentokrát, alespoň v iluzi, Jedeme k vodě. A vypravíme se po Lužnici, kterážto řeka v tomto půlhodinovém písničkovém filmu hraje hlavní rolí. Vedle třeba Josefa Zímy, Drahomíry Vlachové, KTO, Settlerů a dalších byl důležitým aktérem onoho pořadu Jiří Hromádka, Jihočech, z Jindřichova Hradce, který tehdy jako zpěvák patřil k širší špiče domácí populární hudby. Ten na toto televizní pásmo zavzpomíná v pořadu, v němž nezapomeneme ani na dvě letní hitové zajímavosti ze zahraničí: jedna je z Rakouska, druhá ze Skotska.