Když fotka, tak selfie, když dovolená, tak s tyčí!
Poslední dobou mě dost baví články s titulky typu: „Chtěl atraktivní fotku, zaplatil za ni pádem ze skály“, „Mladíci si fotili selfie na kolejích, srazil je vlak“, „Hvězda zveřejnila svoje selfie ve sprše s mladým svalovcem“, „Při pořizování selfie spadl do bazénu s aligátory“ a další podobné.
Ještě před pár lety jsme se posmívali japonským turistům bloudícím Evropou s monoklem na oku, ke kterému trvale tiskli hledáček fotoaparátu nebo kamery, padali do výkopů a naráželi do kandelábrů.
V poslední době jsme svědky daleko komičtějších scének. Po ulicích měst, románských památkách, galeriích, ale i horách a lesích pobíhají stovky, někde i tisíce různých lidí s tyčí, na jejímž konci je mobilní telefon.
Občas nesmyslně zastaví, vytrčí krk, debilně se usmějí, svléknou si různé množství svršků, někam vylezou, nastrčí obličej a to, co by jinak normálně vyfotili, fotí přes svůj perspektivou znetvořený obličej a pokud možno ihned sdílejí přes sociální sítě se všemi, kdo jsou ochotni si obrázek prohlédnout. Při tom padají pod auta, ze schodů, do propastí, vrážejí do zdí, kočárků a do sebe navzájem.
Chtěl bych docela vidět album fotografií z takové dovolené, kde před každou památkou nebo slavným obrazem trčí rozpláclý obličej s vodnatou hlavou. Také bych si rád u prodavače suvenýrů v Římě nebo saharské oáze koupil jiný suvenýr než hliníkovou tyč s držákem na telefon.
Nemohu se však nezeptat, zda nás vlastně ještě zajímá to, co fotografujeme, protože se nám to líbí nebo je to starobylé, krásné, zajímavé. Možná už jsme ve svém individualismu a sebeobdivu došli tak daleko, že svým blízkým, kamarádům, ale i sobě nejsme schopni zprostředkovat zážitek, aniž by z něj trčel náš obličej, a ten zbytek nás vlastně nezajímá.
Zřejmě se bojíme se, že pokud náš obličej, vypracované tělo nebo spodní prádlo neuvidí každých 20 minut někdo na nějaké obrazovce, tak neexistujeme, nejsme úspěšní, oblíbení nebo hodni přátelství. Asi budu muset poslat dotaz do psychiatrické poradny profesora Höschla - třeba si se mnou udělá selfie.
Léto je tady, tak nezapomeňte: Když fotka, tak selfie, když dovolená, tak s tyčí!
MAREK SLABÝ
Lékař, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Externě přednáší na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Žije v Táboře, jeho velkým koníčkem jsou veteráni.
Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
