Kde sehnat levnou snídani a brigádu na černo? Projděte si město s bezdomovcem

O památkách jako jsou Černá věž, Samsonova kašna, Železná panna nebo chrám svatého Mikuláše se při nich zájemci moc moc nedozví. Zato zjistí, kde a jak prodat železo nebo hliník, kde mají dobré a levné víno nebo čůčo, případně krabicák, kde se dá levně sehnat snídaně, kde vám dají polévku, případně nabídnou nějakou tu brigádu na černo.

Jedním z průvodců je Mojmír Obdržálek. „Jsem už několik let bezdomovec. Původní profesí jsem inženýr jaderných oborů a kandidát chemických věd, mám za sebou poměrně bohatou praxi v průmyslu i výzkumu. Ale před několika lety se to se mnou nějak začalo motat – rozvod, pak jsem byl nějakou dobu i zavřený, přišel jsem o byt. Teď bydlím v azylovém době a občas takhle, když má někdo zájem, si s ním popovídám,“ říká.

Pan Mojmír si zakládá na tom, že se i jako bezdomovec snaží mít alespoň jedno teplé jídlo denně. „Teď jsme v Lipenské ulici, blížíme se ke Kongregaci sester Nejsvětější svátosti. Tam dávali polévku, knedlíky, to, co se nesnědlo, a dalo se přežít. Jenomže pitomci se tam chovali sprostě, tak to zarazili. Několik blbů to zkazilo všem,“ vyprávěl při prohlídce.

Bezdomovecké prohlídky pod hlavičkou Pragulic pomáhá organizovat skupina studentů, kteří se potkali coby organizátoři majálesu. Inspirovali se podobnou akcí v Praze.

„Mě to obohatilo tím kontaktem. Jsem ráda, že se mohu potkávat s někým jako je pan Mojmír. Překvapilo mě, že chodí do knihoven, nepoznal byste na první pohled, že je bez domova,“ komentuje studentka psychologie Marcela Macháčková.

Mojmír teď bydlí v azylovém domě sv. Pavla. Na konci loňského roku se propracoval do té lepší části. První roky bez domova ale strávil venku. V létě i v zimě přespával ve spacáku v nenápadném úkrytu. „Základem je být v suchu. Dobré je mít paletu, na tom třeba nějaký polysteren, pak spacák a celta,“ popisuje.

Prohlídky s Mojmírem nebo s jeho kolegou Mírou se konají, když se sejde nejméně 5 lidí. Zájem mají například také školy.