Každý rozhovor s Jiřím Suchým byl neobyčejný zážitek. Stejně jako jeho koncert U Tří lvů

A jednou jsem se Jiřího Suchého, kterému prvního října bude pětadevadesát, zeptal také na to, do jaké míry se na půvabu a hodnotě písniček, které psal zpravidla s Jiřím Suchým a které mnozí hlavně dříve narození považují za zázrak svého druhu, podílela atmosféra šedesátých let.

Jiří Suchý mi odpověděl: „Šedesátá léta se na mě samozřejmě podepsala, ale my jsme začali už v padesátých letech. A to tenkrát nebylo vůbec žádné uvolnění. My jsme ty naše nejstarší písničky psali z pocitového vzdoru proti době, která se nám nelíbila. Bylo příjemné, že jsme se Šlitrem oba byli naladěni na tutéž strunu. Ale vůbec jsme nevěřili, že se naše písničky stanou populárními. Vzpomínám si, že nás navštívil v Redutě Josef Zíma, tenkrát již renomovaný zpěvák, a my jsme mu zazpívali naši novou písničku. On se smál a povídal nám – Kluci, je to nádherný, ale nepočítejte, že by si to někdo zpíval. Žádní skladatelé z vás nebudou.“

Naštěstí se Josef Zíma mýlil, a písničky autorské dvojice Jiří Suchý – Jiří Šlitr patří svrchovaně k tomu nejlepšímu, co v naší pop music vzniklo.

Začal jsem osobním vyznáním a v tomto duchu i skončím. Jsem nesmírně rád, že se mi povedlo – s pomocí spolupracovníků, včetně hudebního režiséra Petra Hanzlíka – dovést do šťastného konce zpočátku velmi smělý nápad uspořádat koncert Jiřího Suchého a Jitky Molavcové s kapelou divadla Semafor u nás, v rozhlasovém sále U Tří lvů v Českých Budějovicích, v září před devíti roky.

Cenným bonusem bylo pak cédéčko, kterého z toho památného vystoupení vzešlo. A z něj vám zahraju písničku, která koncert uvedla, stála na počátku slavné semaforské éry a vlastně i souvisela s Josefem Zímou, který ji jako první natočil, a vlastně tak trochu popřel svá dřívější slova. Blues pro tebe k pětadevadesátinám pana Jiřího Suchého.