Katům se lidé vyhýbali, považovali je za nečisté. V noci k nim ale tajně chodili pro rady

Jména táborských katů je možné nalézt také v matrikách. Například roku 1764 byl katem Jan Husa, který s manželkou Magdalenou křtil syna Matěje. Později přesídlil do Českých Budějovic, kde roku 1799 zemřel a jeho místo dostal syn Tomáš Husa.

V Táboře se po odchodu Jana Husy katem stal Antonín Votruba. Dále se řemeslo dědilo, takže mistry ostrého meče posléze byli syn Karel Votruba a jeho syn, rovněž Karel Votruba. „Karel Votruba mladší zemřel roku 1872 jako poslední táborský kat. Popravní meč z jeho pozůstalosti se potom dostal do soukromého majetku,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

V Písku působil jako kat Antonín Nymburský. Popravy se konaly na místě zvaném Na Spravedlnosti nebo také Na Stínadlech. „Mistr Antonín popravoval ve dne kvůli zastrašení lidí. A nepracoval ani bez přípravy, ani zadarmo. Třeba za zastrašování dostával jednu kopu grošů, nasazení palečnice stálo obec třicet krejcarů,“ uvádí Alois Sassmann.

Čtěte také

Poštmistrovství bylo velice výnosným povoláním. Úřad se často předával dědičně v jedné rodině

Kat podle něj dostával za svou práci slušné peníze, ale mezi lidmi to neměl jednoduché. Byl považován za nečistého, ostatní jím opovrhovali. To platilo i pro jeho ženu. „Paradoxně ale v noci lidé ke katovi chodili například pro radu, jaké bylinky nebo masti použít. Kat věděl, kde je lidské tělo citlivé, znal tělo dokonale, takže pomohl s lecčíms poradit,“ popisuje.

Pokud chtěl kat s manželkou jít třeba k muzice, předcházelo tomu složité jednání. „Musel se nejprve ohlásit, pak se čekalo, vyjadřoval se hostinský, vyjadřovali se muzikanti. Když to dovolili a kat s katovou přišli, tak potom hráli jenom pro ně. Jiní na plac nesměli. Potom nastoupila děvčata a vykropila a vymetla podlahu, protože tancovali nečistí, až pak směli tancovat ostatní,“ vypráví Alois Sassmann.

Konec katovského řemesla přinesl rok 1788, kdy císař Josef II. zrušil mučení a trest smrti. „Najednou katovi podstatně ubylo peněz. Města ale stále potřebovala pohodného, takže kati stejně jako v minulosti dál likvidovali uhynulá zvířata, občas se hodili i k odklízení sebevrahů,“ dodává genealog.