Karol Sidon: Sen o mém otci. Autobiografie o dětství prožitém těsně po válce, která malému klukovi vzala tátu

Obyčejné příhody a historky z dětství prožitého v období těsně po druhé světové válce pomohly autorovi s odstupem času nejen popsat, ale i analyzovat životní zkušenosti a osobnostní postoje.

Sen o mém otci vyšel v roce 1968. Jako rozhlasovou četbu na pokračování autobiografický román Karola Sidona načetl herec Hanuš Bor v roce 2013.

Karol Sidon

Karol Sidon se narodil 9. srpna 1942 v Praze do takzvaného smíšeného manželství. Jeho otec pocházel ze slovenské židovské rodiny, maminka byla česká křesťanka. V roce 1944 byl otec zatčen gestapem a na podzim téhož roku v Terezíně popraven. Poslední měsíce války se ani ne tříletý Karol s matkou skrývali kvůli obavám z deportace na venkově u Mníšku pod Brdy.

Pár let po válce se matka znovu provdala. I druhý tatínek Karola Sidona pocházel ze židovské rodiny a měl za sebou nelehká válečná léta – utekl z Terezína a později ze sovětského gulagu. I tento vztah byl pro Karola Sidona důležitý, zároveň přiznal: „Nevěděl jsem, kterého tatínka si vybrat. Nechtěl jsem zklamat toho opravdového, kterého jsem neznal. Proto jsem často utíkal z domova.“

Karol Sidon|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas

Právě o vztahu k oběma otcům a k matce vypráví literární prvotina Karola Sidona Sen o mém otci, která vyšla v roce 1968. O vztahu k rodičům i pozdější manželce je další autobiografický román z roku 1970 Sen o mně.

V roce 1960 Karol Sidon odmaturoval, o čtyři roky později ukončil studium scenáristiky a dramaturgie na pražské Fakultě múzických umění.

Díky oběma otcům vnímal své židovství. Tvrdí, že klíčový pro jeho osobní postoj a uvědomění byla srpnová invaze v roce 1968, kterou zažil jako šestadvacetiletý mladý muž: „Tehdy jsem si uvědomil, že dějiny nejdou tak, jak by si člověk přál. V uších mi zněla slova proroka Jeremiáše o pustém Jeruzalémě a naplno jsem pocítil příslušnost k židovskému národu.“

Trvalo dalších deset let, během nichž se učil hebrejsky, docházel na židovskou obec a do synagogy, než se plně připravil na konverzi k judaismu. Konvertoval v roce 1978. Tehdy už měl za sebou poměrně úspěšnou dráhu spisovatele, dramatika a scenáristy – od konce šedesátých let pracoval jako rozhlasový a literární redaktor, vydával knihy, psal a režíroval divadelní hry, spolupracoval na filmech Juraje Jakubiska. Tuto kariéru ale poměrně brzy a rychle ukončila nastupující normalizace.

Na začátku sedmdesátých let přišel zákaz publikování. Karol Sidon se poté živil jako trafikant, pracoval u Vodních zdrojů. Podpisem Charty 77 se o něj stále více zajímala Státní bezpečnost. Tak jako jiné signatáře a disidenty ho sledovala, pravidelně zatýkala a zadržovala na maximální povolenou dobu.

Karol Sidon v jednom z dřívějších rozhovorů prohlásil: „Estébáky jsem měl dva, jednoho kvůli Chartě a druhého kvůli židovství, protože komunistický režim byl nepokrytě antisionistický a antisemitský.“

V roce 1983 se pod nátlakem StB rozhodl k emigraci do Německa. V Heidelbergu vystudoval judaistiku, po roce 1990 pak pokračoval ve studiu v Izraeli. Od roku 1992 vykonával funkci pražského a vrchního zemského rabína, vrchním zemským rabínem je dodnes. V posledních letech publikuje beletrii pod pseudonymem Chajim Cigan.