Karel Matěj Čapek-Chod: Chvojka. Tragický příběh o nevěře a trestu za ni z doby první světové války

20. listopad 2022

Venkovský kolář, čtyřicátník Martin Kloch je odvelen na válečnou frontu. Jeho mladá žena Markyta zůstává doma na vsi… Sama bezdětná… Povídka Chvojka je tragickým příběhem milostného trojúhelníku.

Čte: Lucie Trmíková
Připravila: Jiřina Tejkalová
Dramaturgie: Alena Zemančíková
Zvukový mistr: Kateřina Škápíková
Režie: Martina Schlegelová
Natočeno: v roce 2014

Příběh o nevěře a trestu za ni se odehrává za první světové války na chodském venkově. Jeho autorem je Karel Matěj Čapek-Chod, klasik literárního naturalismu.

Text vyšel v roce 1919 v knize Ad hoc!, která má podtitul Romaneta, povídky a črty z dob světové války.

V roce 1970 byl podle povídky Chvojka natočen stejnojmenný film v hlavních rolích s Radovanem Lukavským a Marií Málkovou.

Vtom cinkla na zámeckých hodinách jedna a Markyta byla zachráněna před mrtvými. Teď už k ní nemají přístupu. Ale pro živé je stále stejně dokonale chycena jako předtím. Líp kdyby jí byli mrtví na kousky roztrhali, než aby někdo z vesnice zvěděl… Ve vsi zakokrhal kohout, druhý, v téže minutě třetí a zanedlouho všichni výsměšně vytrubovali, že Markyta kolářka klečí u hřbitovních vrátek, k nimž ji ruka boží přikula z trestu za hřích, jehož se dopustila.

Karel Matěj Čapek-Chod

Ač je dnes známý především jako romanopisec (romány Turbina, Jindrové nebo Kašpar Lén Ctitel), napsal Karel Matěj Čapek-Chod (1860-1927) desítky povídek. Svoji první povídkovou knihu vydal domažlický rodák pod jednoduchým názvem Povídky jako dvaatřicetiletý v roce 1892.

Karel Matěj Čapek-Chod

Následovaly Nedělní povídky, soubor s názvem Z města i obvodu, Siláci a slaboši, Ad hoc!, Durové povídky nebo Čtyři odvážné povídky. Příběhy, které v nich zachytil, se odehrávají na rodném Chodsku, na Olomoucku, kde začínal svoji novinářskou praxi, ale i v Praze, kde strávil většinu svého dospělého života.

Jiný chodský rodák, spisovatel a kněz Jindřich Šimon Baar o svém literárním kolegovi a vrstevníku napsal: „Příliš se uzavíral do sebe, málo o něm proniklo důvěrnějších zpráv do veřejnosti a tím se stalo, že dlouhá léta mezi námi žil, ale zůstal v jistém smyslu cizincem mezi svými. Tím se také vysvětluje, proč obliba jeho spisů nedosáhla té výše, jak by si zasluhovala, ač převyšovala daleko po stránce umělecké díla autorů šťastnějších. Je příznačné, že se nedomohl poměrného blahobytu, aby se mohl výhradně věnovati literární tvorbě, ač dal české literatuře díla jedinečné krásy.“

Spustit audio

Související