Karel Klostermann: Bílý samum. Šumavská tragédie o dětech, které se cestou ze školy ztratily ve sněhové bouři

6. únor 2022

Samum je označení pro horký suchý vítr afrických pouští, Karel Klostermann si termín vypůjčil pro označení silné sněhové vánice. Své vyprávění zasadil do prostoru šumavských Hutí, Pasek a Plání. Povídka Bílý samum vyšla poprvé v roce 1903 ve stejnojmenné povídkové knížce.

Čte: Miroslav Rataj
Připravila: Jarmila Konrádová
Napsal: Karel Klostermann
Dramaturgie: Libor Magdoň
Režie: Tomáš Jirman
Natočeno: v ostravském rozhlasovém studiu v roce 2014.

Karel Klostermann se narodil v roce 1848 v rakouském Haagu. Jeho otcem byl šumavský Němec, matkou Němka z rodu šumavských sklářů. Mateřštinou jejich nejstaršího syna byla tedy němčina. Německy psané povídky začal Klostermann publikovat v roce 1885 v pražském časopise „Politik“. O pět let později - v roce 1890 - vychází jeho první a vlastně jediná německy psaná kniha „Böhmerwaldskizzen“. Očekávaný úspěch se však nedostavil, líčení krás Šumavy a jejích obyvatel německé čtenáře nenadchlo. To české publikum bylo vstřícnější a nabádalo autora, aby psal v jejich jazyce. Klostermann byl jazykově dobře vybaven, ovládal řadu jazyků, psát česky pro něj nebyl problém. První česky psanou publikovanou povídkou je text „Rychtářův syn“. V roce 1891 vychází na pokračování v časopise Osvěta jeho první román „ Ze světa lesních samot“. Knižně vyšel v roce 1894. Klostermann píšící teprve pár let česky za něj získal výroční cenu České akademie. Stejně jako za svůj další román „Za štěstím“. Jako učitel na německé reálce v Plzni byl Klostermann za svou českou literární činnost a české vlastenecké smýšlení napadán. V roce 1896 dostal kvůli udání proněmeckých kolegů za román Za štěstím dokonce ostrou úřední důtku s pohrůžkou přeložení na jinou školu.

Karel Klostermann zemřel v roce 1923 v jihočeské Štěkni. Pochován je na plzeňském Ústředním hřbitově nedaleko kaple sv. Václava.

autor: Martina Toušková | zdroj: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio