K zimě na vesnici patří myslivecké bály, v Bílsku tradici obnovili mladí

„Já jsem začal střílet asi před jedenácti lety. Tehdy se v okolí pořádaly plesy, ale u nás ne. Starší myslivci s tím přestali, protože to bylo náročné, nechtěli se o to starat, tak jsem se toho chytil sám. Měli jsme vždycky plný sál, bylo to čím dál lepší, tak jsem u toho zůstal. Teď zaučuji mladé a doufám, že budou pokračovat,“ vypráví Petr Mačura.

V sobotu odpoledne tak mohli lidé vidět několik myslivců, jak nesou přes náves v Bílsku zmrzlou zvěřinu. Jednalo se samozřejmě o ceny do tomboly. „Máme dva kusy dančí zvěře, dva kusy srnčí a šest kusů černé zvěře,“ vyjmenovává Petr Mačura, zatímco se úlovky pokládají na máry, dřevěná nosítka pokrytá jehličím, v sále hospody.

Na žádné akci v hospodě v Bílsku nechybí Jaroslav Kahovec. Chodí sem víc než rád a má k tomu jeden zvláštní důvod - přímo v hospodě se totiž narodil a do svých dvaceti let tu s rodiči bydlel. „Chodím do hospody pravidelně a na myslivecký bál také. Ten se mi líbí už léta, jsou tu mladí myslivci a hezké holky,“ říká.

Vzpomíná si, že první myslivecký bál se v Bílsku uskutečnil asi v roce 1971. „To tady bylo tak 300 lidí a bylo to úžasné. Nedržela se ale tradice, s tím přišli až v poslední době mladí,“ dodává.

Na letošní ples dorazili také Pootavští trubači ze Strakonic, aby předvedli troubení, které k myslivcům a honům také tradičně patří. „Je to vzdávání holdu zvěři, která byla ulovena, takové to naplnění člověka, souznění s přírodou. Je potřeba, aby tam byla harmonie, protože člověk je lovec a přesto musí nějakým způsobem zachovat tu rovnováhu,“ vysvětloval Miroslav Kotrč.

Obnovenou tradici místní chválí. V plném sále se lidé bavili až do rána. „Je dobře, když tyhle organizace, bály a muzika fungují. Lidé se sejdou, pokecají,“ chválil Jaroslav Šlajs.

Myslivecký bál v Bílsku u Bavorova|foto: Radka Doležalová