Jsi prach a v prach se obrátíš. Na Popeleční středu kreslí kněz věřícím na čelo kříž posvěceným popelem

Popeleční středa ukončuje masopust a zahajuje období půstu. „Už v šestém století se popel sypal kajícníkům na hlavu. Tito kajícníci byli vykázáni z kostela a čtyřicet dnů museli pobývat venku. Vždycky před mší, když šli věřící do kostela, je prosili o modlitbu. No, a do kostela byli vpuštěni až po těch zmíněných čtyřiceti dnech půstu,“ vysvětluje význam popeleční středy šiřitel tradic a zároveň řezbář Libor Šedina.   

Šiřitel tradic a řezbář Libor Šedina|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Na popelec se nepoužívá lecjaký popel. „Aby si někdo nemyslel, že se vyhrábne z kamen nebo krbu. Musí být ze spálených palmových nebo olivových ratolestí, které byly požehnané v předešlém roce na květnou neděli,“ připomíná Libor Šedina.

Protože v Česku nerostou palmy ani olivovníky, používají se k tomuto účelu kočičky. „Když jsem já chodil k babičce a dědovi na venkov, tak tam se tradovaly ne kočičky, ale košťátka. To byly pugety ze směsi větviček z vrby, břízy, střemchy, svídy, zlatého deště, kočiček, dubu. Tyto větvičky se dávaly do vody už po celou dobu postní, aby narašily a ozelenaly. Babička pak na ně ještě vytvářela růžičky z krepového papíru, aby celou kytici okrášlila,“ popisuje Libor Šedina.

Při udělování popelce vždy kněz vyslovuje známé věty, například: Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš. „To aby si všichni uvědomili, že jsme tady jenom na chvilku, že jsme na světě jako na pouti, že tu nebudeme věčně a že bychom se k sobě měli chovat slušně,“ dodává Libor Šedina.

Popeleční středě předchází masopustní období. Jak se slaví, kde, jaká je jeho tradice, co znamenají Hromnice? Celý rozhovor s šiřitelem tradic a řezbářem Liborem Šedinou si poslechněte online.