Jsem čarodějka. Teď už mě za to snad neupálí, říká herečka Simona Babčáková

Herečka Simona Babčáková a autorka pořadu Dámská jízda Mirka Nezvalová
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Herečka Simona Babčáková a autorka pořadu Dámská jízda Mirka Nezvalová

Inspirovat lidi k tomu, aby mluvili o podstatných tématech, chce herečka Simona Babčáková ve své One Human Show. S přednáškou plnou osobitého pohledu na svět přijela i do jihočeského Boršova nad Vltavou.

„Využívám toho, že mě lidé znají jako herečku, abych poukázala na souvislosti, o kterých se často nemluví. Chtěla bych, aby si uvědomili, jak mocnými bytostmi jsme, že opravdu si svoje životy řídíme a utváříme. Také mluvím o tom, jaké jsou výhody toho, když svět vnímáme a aktivně utváříme,“ vysvětluje.

Simona Babčáková má tmavé uhrančivé oči a na otázku, jestli je čarodějka, jednoznačně odpovídá, že ano. „Dneska už se za to nestydím, protože po mnoha životech doufám, že teď žiji ve společnosti, kde už mě neupálí,“ říká.

Vzápětí ale dodává, že je nutné si uvědomit, co se za označením čarodějka skrývá. „Čarodějky byly vědomé ženy. Já jsem si vědoma určitých souvislostí, jevů a z toho potom vyplývá to, čemu říkáme zření, vidění nebo senzibilita,“ komentuje.

Vychází podle svých slov z mnoha zdrojů, literatury, setkávání, seminářů, výcviků, workshopů. „Zkušeností jsem nabrala tolik, že při setkání si umím načíst lidi, ale je to soubor nějakého cítění, intuice se zkušeností, praxí a vědomostmi. To nejsou čáry máry, ale nějaké vědomí se zkušenostmi,“ připomíná.

Častým tématem, které se se Simonou Babčákovou spojuje, je její výrazný nos. Ona sama by však byla velmi ráda, kdyby se v jejím životě už vyčerpalo. „Ráda bych, aby nebylo centrem toho, na co se mě lidé ptají, jak mě posuzují, protože si troufám říct, že má osoba za tu dobu přinesla daleko víc zajímavostí a kvalit. Vyslechla jsem na tohle téma už tolik slov, ale nemíním si zvykat na určitý typ posměchu, že tohle je na mně to nejvýraznější,“ reaguje.

O kosmetické úpravě nosu nikdy neuvažovala. „Já jsem si totiž představila, jak bych vypadala, kdybych měla jiný nos, a v tom vnitřním obraze vlastně naprosto zmizelo to charisma. Byla bych třeba daleko akceptovatelnější nebo vyvolávala míň reakcí, ale čišela mi z toho nezajímavost a uvědomila jsme si, že to je oběť, ke které nejsem ochotná,“ vysvětluje.

Domovskou scénou Simony Babčákové je Dejvické divadlo, působí také v improvizační skupině No a! „Miluji herectví, mám sny o zajímavých hereckých příležitostech, o skečovém pořadu, sitcomu, filmech, které by měly smysl. Mám ale sny i v psycho-spirituálně-sociální oblasti, chci šířit informace třeba v podobě seminářů pro firmy na téma konflikt, vyhoření, mužský a ženský princip, velmi ráda bych přednášela pro vysokoškoláky, protože tam vidím největší potenciál,“ prozrazuje.

„A co se týče velkého snu, to bych pojmenovala tak, že mým největším záměrem je dojít k tomu, abych prožívala život s důvěrou jako radostný,“ uzavírá Simona Babčáková.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související