Josef Karel Šlejhar: Páně vzkříšení. Příběh o starém výměnkáři, který už je rodině svého vlastního syna jenom na obtíž

4. duben 2021

Jediné, co dělá  výměnkáři radost, jsou jeho včely. Tento starosvětský příběh se odehrává na venkově konce 19. století, odkud pocházel a kde léta žil i jeho autor. Text vyšel v povídkovém souboru Co život opomíjí (vydáno 1895).

Režie: Vladimír Tomeš
Interpretace: Soběslav Sejk
Redaktor: Dagmar Jaklová-Oravová
Mistr zvuku: František Tománek
Natočeno v roce 1995.

Josef Karel Šlejhar se narodil v roce 1864 ve Staré Pace v Podkrkonoší. Šlejharův rod měl prý pověst podivínů a jeden z Josefových bratrů také posléze onemocněl duševní chorobou. Budoucí spisovatel od dětství viděl tvrdý život v chudém podhorském kraji, strádání a lidskou bídu. To všechno se pak také objevilo v jeho díle. Literární kritik Vojtěch Martínek o něm později prohlásil: „Život otrávil Šlejhara, zesílil jeho vrozenou pesimistickou náladu a nalil žluči do každé řádky.“

Logo

Josef Karel Šlejhar, ačkoli byl studijní typ (absolvoval gymnázium a začal studovat na Vysoké škole technické v Praze, kterou však nedokončil), považoval  za nejlepší způsob vzdělání samotný život. Po odchodu z vysoké školy střídal často zaměstnání a zároveň s každou novou profesí měnil i bydliště. Josef Svatopluk Machar o povaze svého přítele píše: „Člověk těkavý, neklidný - brzy chemikem v továrně, hned zas sedlákem, na to úředníkem, učitelem - nikdy nespokojen, nikdy šťastněn, vždy toužící po tom, co mu právě bylo nedosažitelno.“

Ani manželství a založení rodiny spisovateli klid nepřineslo, skončilo rozvodem. Oženil se ještě jednou, ale druhý sňatek byl podle tehdejší legislativy neplatný.

Člověk těkavý, neklidný - brzy chemikem v továrně, hned zas sedlákem, na to úředníkem, učitelem - nikdy nespokojen, nikdy šťastněn, vždy toužící po tom, co mu právě bylo nedosažitelno.
Josef Svatopluk Machar o Josefovi Karlovi Šlejharovi

Šlejhar se nikdy nechtěl stát spisovatelem. Byl příliš komplikovanou osobností, přehnaně kritický k sobě i k ostatním, samotář. Psaní se pro něj stalo spíš určitým druhem terapie:

„To byly mé jediné popudy k činnosti literární - upokojiti duši, urovnati protesty nitra svého.“

Josef Karel Šlejhar psal především povídky, ale i novely a romány. Jeho texty jsou pesimistické, plné zla a beznaděje. Zřejmě nejznámější je jeho novela Kuře melancholik, vyšla v roce 1889, a o 110 let později podle ní vznikl stejnojmenný film režiséra Jaroslava Brabce.

Spisovatel zemřel na rakovinu žaludku v září roku 1914 v Praze. Bylo mu necelých padesát let. Pochován je na Vinohradském hřbitově.

Spustit audio