Jiřina Šedinová slaví jubileum. Karel Cudlín vystavuje snímky z Izraele. Žamberk má nové Stolpersteiny

Hebrejskou literaturu napříč staletími propojuje základ v realitě, říká hebraistka Šedinová

Židovské muzeum v Praze letos slaví 120 let své existence. Jeho vědecká úroveň by dnes nebyla tam, kde je, bez hebraistky a překladatelky Jiřiny Šedinové. Ta v muzeu pracovala v letech 1969 až 1995. Poté mnoho let vedla studium hebraistiky na Katedře Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

K hebraistice se podle svých slov dostala náhodou: „Když jsem maturovala, chtěla jsem se přihlásit na Filozofickou fakultu. A tam se zrovna asi po třinácti snad letech otevřel obor historie – hebraistika. No a to naprosto vyhovovalo mému už tehdy středoškolskému zájmu jednak o dějiny a jednak o oblast Blízkého východu.“

Po konci studií hned nastoupila do tehdy Státního židovského muzea. „Jsem muzeu velice vděčná, protože jsem tam za těch 26 let získala neskutečný kapitál znalostí. A z toho jsem pak mohla čerpat dál,“ říká.

Jiřina Šedinová je znalkyně staré hebrejské literatury a zároveň přeložila řadu knih od současných izraelských spisovatelů. Co mají tyto dva světy kromě hebrejštiny společného? „Vše má základ v realitě, ať je to třeba sebeosobnější nebo sebeintimnější obsah, vždycky staví na momentální realitě,“ dodává Šedinová.

Burning Love: Izrael objektivem Karla Cudlína

Planoucí láska. Tak by se dala vystihnout podstata výstavy, kterou tento týden otevřelo Židovské muzeum v Praze. Pod názvem Burning Love: Izrael objektivem Karla Cudlína představuje na 200 fotografií z posledních 30 let. Návštěvníky provázejí krajinou i každodenností země od Golan po Sinaj a připomínají i zlomové momenty novodobé historie státu. V Klausové synagoze bude k vidění do 6. září. A vychází i stejnojmenná publikace. S fotografem Karlem Cudlínem mluvila Šárka Švábová.

Za tři desítky let se podle Cudlína Izrael velice proměnil. „Ať jsou to změny v krajině, můžeme mluvit třeba o ekologii, například o ustupujícím Mrtvém moři. Nebo také můžeme mluvit o obrovské výstavbě, o tom, že v Izraeli přibylo mnoho obyvatelstva, asi třetina,“ vysvětluje Cudlín a dodává, že se samozřejmě nemění jen krajina, ale i lidé.

„Mění se samozřejmě i politika a nic není úplně izolované. V 90. letech ještě věci působily velice nadějeplně a tím, že se všechny problémy vyřeší třeba v horizontu jedné generace,“ vzpomíná Cudlín. Dnes je podle něj jasné, že „řešení všech problémů celého Blízkého východu je daleko složitější a daleko komplexnější. To vidíme i dneska v rámci politické situace.“

Ač Cudlín politiku fotografovat nechce, je si vědom toho, že „zvlášť v Izraeli se nikdy politice a napětí a konfliktu nevyhnete. Takže ať chcete, nebo ne, nějakým způsobem se vždycky odrazí přímo nebo nepřímo v mých fotografiích nebo na výstavě.“

Současnou výstavu v Klausové synagoze vnímá Cudlín jako příležitost zastavit se a zrekapitulovat svou dosavadní dráhu. „To zastavení je vždycky dobré, protože si ještě uvědomíte, co byste chtěli do budoucna udělat,“ dodává Cudlín, který se i nadále plánuje do Izraele vracet.

Žamberk si připomněl svých 31 obětí šoa

Lidé po celém světě si 14. dubna připomněli šest milionů Židů, kteří byli zavražděni během holokaustu. V rámci dne Jom ha-šoa se veřejně četla jejich jména. Zapojilo se i víc než 40 měst v Česku. Mezi nimi byl i Žamberk. Natáčela v něm Barbora Soukupová.

Na Masarykově náměstí zazněla jména všech 31 Židů, kteří v Žamberku žili nebo pobývali a skončili v koncentračních táborech. Přežilo jen pět z nich. Zároveň před číslem popisným 4 přibyly tři Kameny zmizelých pro rodinu Netlovu.

Tu představil ředitel tamního muzea Jindřich Žák: „Josef Netl byl ředitelem továrny Žid a spol. Jeho manželka Markéta pracovala v domácnosti a starala se o své dvě děti, dceru Hanu a syna Zdeňka. Celá rodina s výjimkou Zdeňka skončila v Osvětimi, kde zahynula. Zdeněk hrůzy války přežil, a to především díky tomu, že byl vyučen řemeslu. To mu pomohlo.“

Firma Žid a spol. byla textilní továrna, která stojí u žamberského nádraží. „Dnes je z toho kovoobráběcí firma,“ upozorňuje Žák.

V Žamberku je Hluboká ulice, která bývala z půlky židovská. Pod ní je i budova synagogy. Z ní je dnes husitský kostel. „Okolo něj jsou kromě mlýna takové malé domečky. Ty všechny patřily židovským rodinám,“ dodává Žák.

Kromě kostela a židovského města je možné v Žamberku navštívit také židovský hřbitov. Najdete ho hned za městským muzeem.

To vše a mnoho dalšího si poslechněte v celém magazínu Šalom alejchem.