Jiří Šindelář spojuje historii s nejmodernější technologií. Díky tomu pomáhá rozluštit staré záhady

Jiří Šindelář, který v současné době žije na Táborsku, zahájil svou profesní dráhu jako geodet. „Dělali jsme katastr nemovitostí a mapy, jenže pak přišla digitalizace a věci, které nám úplně nevyhovovaly. Začali jsme se tedy poohlížet po práci, která by nám dělala radost. No, a protože mnozí mí kolegové jsou zároveň třeba jeskyňáři z Chýnovské jeskyně, tak máme velmi blízko k podzemí, přírodním vědám, ale také archeologii a historii. Nakonec to vedlo k tomu, že jsme využili naší silné stránky v oblasti dokumentace a mapování a začali jsme dělat takovou podporu nejrůznějším historickým a archeologickým výzkumům,“ vypráví.

Ve své práci spojuje historii s nejmodernější technologií 21. století. „Když se tyhle dvě věci skloubí, otevře se možnost přicházet na nejrůznější záhady, najednou rozlišovat, co je pravdivé a co je spíš záležitostí legend. A máme možnost z pomyslného závoje zapomnění vyzvedávat dávno zapomenuté příběhy,“ říká Jiří Šindelář.

Od úplného začátku usiloval o to, aby nejmodernější technologie umožnily provádět výzkumy nedestruktivně. „Hledali jsme způsoby a metody, jak to udělat, abychom získali informace, aniž bychom něco vykopávali, otevírali hrobky a podobně. Chtěli jsme pracovat neinvazivně, aby se s ničím uvnitř historického objektu nemanipulovalo, aby tam všechno zůstalo zakonzervováno pro budoucí generace badatelů a vědců,“ vysvětluje.

Čtěte také

Když podzimní slunce svítí do kostela ve Vyšším Brodě, ukazuje místo, kde se skrývá hrobka Rožmberků

Za zlomový označuje nález prstenu, který v rožmberské hrobce ve Vyšším Brodě vypadl z rakve Kateřiny z Ludanic na rakev Petra Voka. „V roce 2011 jsme zjistili, že tam nějaký prsten je. Tehdy jsme nedokázali ani popsat jeho tvar, dvacet lidí u monitorů sledovalo záznam z průzkumné mini sondy a nebyli schopni se domluvit, co to vlastně je. Museli jsme vydržet neuvěřitelných deset let, než se tento příběh uzavřel. Postoupila technika, my jsme měli novou příležitost podívat se do nepřístupné hrobky Rožmberků a mohli jsme naskenovat podobu šperku,“ vypráví Jiří Šindelář.

„To všechno nás ovlivnilo. A v posledních letech ty dopady vidím ještě víc, protože jsme začali dělat něco, co je na míle vzdáleno tomu, co jsem kdysi vystudoval a čím se živím. To, co jsme se naučili na kostech mrtvých a při sestavování nejrůznějších mini sond pro průzkumy nepřístupných podzemních objektů, vedlo k tomu, že dnes dodáváme lékařům v 31 zemích světa speciální aplikaci, která slouží na operačních sálech. To, co jsme se naučili v nepřístupných hrobkách, pomáhá zachraňovat životy,“ dodává.

Celý rozhovor s Jiřím Šindelářem si poslechněte v cyklu Jihočeši.