Jiří Mucha: Kuchař Alexej. Příběh mladého Čecha, který bojoval proti hitlerovskému Německu

Autor vycházel z vlastních zážitků, sám působil nějaký čas jako válečný zpravodaj na africké frontě, v Indii, Barmě, Číně, Itálii a ve Francii.

Prozaik, scenárista, překladatel a novinář Jiří Mucha se narodil v roce 1915 v Praze. Jeho otcem byl slavný malíř a grafik období secese Alfons Mucha. Rodina byla dobře zajištěná, žila částečně v Čechách, částečně v zahraničí, v USA nebo ve Francii.

Mladý Jiří Mucha studoval medicínu, dějiny umění a orientalistiku. V září 1939 byl v Paříži odveden do československého vojska na území Francie, pracoval například jako redakční sekretář nového ústředního listu Československý boj.

V létě 1940 se dostal do Velké Británie. Jako medik byl nejdříve zařazen k brigádní ambulanci, později připravoval pořady s vojenskou tematikou, které byly součástí rozhlasového vysílání exilové vlády v Londýně. V roce 1943 odjel do Afriky a stal se válečným dopisovatelem.

Svůj reportážní deník zapracoval do románu Oheň proti ohni (1947), osobní zkušenost s válkou zpracoval také v povídkovém cyklu s názvem Problémy nadporučíka Knapa.

Po roce 1945 pracoval jako novinář, v roce 1951 byl uvězněn a v inscenovaném procesu odsouzen na šest let za špionáž. Prošel Jáchymovem, Mikulovem a Valdicemi. Zážitky z kriminálu zpracoval ve svém zřejmě nejznámějším románu Studené slunce, který vyšel až v roce 1968.

Jeho předčasný návrat z vězení byl podmíněn spoluprací s StB. Po propuštění z kriminálu se živil jako překladatel a scenárista. Za komunismu byl Jiří Mucha organizátorem proslulých bujarých večírků, které se konaly v jeho domě na Hradčanském náměstí v Praze. Ve své novele Pražské orgie o nich píše i americký spisovatel Philip Roth.

Po pádu komunismu byl zvolen předsedou československého PEN klubu. Jiří Mucha zemřel před 30 lety v dubnu 1991.