Jiří Březina starší: Staré mlýny
Obdivuju staré mlýny. Ne ty, které si prošly fází vyrabované ruiny, pak sloužily jako rekreačka nějakého národního podniku, aby po takzvané modernizaci skončily jako hospody nebo hrdá sídla chalupářů. Historii v těchto „mlýnech“ připomínají jen dekorace z mlýnských kamenů, v nejlepším případě naprázdno se točící jalové vodní kolo.
Můj obdiv mají ty, kterým se takový vývoj vyhnul a kromě vzhledu si zachovaly i původní vybavení. Mohou stále předvést fortel svých stavitelů a všechny stránky výjimečného mlynářského řemesla. A některé z nich dokonce dodnes melou.
Mnohé přitom mlely už v sedmnáctém století. Někdy vás mlýnem provádí potomek mlynářského rodu s rodokmenem, který by mu lecjaký šlechtic záviděl.
Výroba mouky zajímala lidi od pravěku a bylo tedy dost času na zlepšování. Proto jsou i staré mlýny po technické stránce velmi promyšlené a mnoho technologických postupů z nich beze změny převzaly i současné mlýny průmyslové.
Je zajímavé, že většinu té dlouhé historie mlely mlýny převážně žito, protože odedávna se pekl hlavně chleba a bílé pšeničné pečivo bylo dlouho přepychem. Ještě moji rodiče vzpomínali, jak vzácnou pochoutkou pro ně byla obyčejná bílá houska.
Pokud chcete někde kolem Budějovic vidět zachovalý mlýn na vlastní oči, navštivte třeba Zevlův mlýn u Nových Hradů nebo Podvrážský mlýn u Čakova.
Mimochodem, vyhlášeným výrobcem mlýnského vybavení byla budějovická firma Union, přímý předchůdce dnešního Motoru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
