Jiří Březina starší: Neblikači

Pořád si pamatuju, jak jsem byl poprvé vyděšený z nutnosti souběžně ovládat volant a řadicí páku a přitom ještě proboha šlapat spojku, brzdu a plyn.

Ale zvládl jsem to jako všichni ostatní a dnes dělám spoustu z těch činností automaticky. Nemusím myslet na rozjíždění ani na řazení a pár momentů, o jejichž opakování nestojím, mě přesvědčilo, že ten robot ve mně umí i vyhýbací manévr líp než já sám.

Zařízením, které se pro automatizaci přímo nabízí, jsou ukazatele směru neboli blinkry. Jejich použití je jednoznačné a jejich nepoužití může přinést problém.

O to víc překvapí existence lidí, kteří na blinkry kašlou. Teď nemyslím na případy, kdy prostě zapomenete, to se bohužel občas stane, ale na jeho záměrné ignorování. Zdá se, že cílem je ukázat, že s blinkrem kašlou i na nás ostatní řidiče.

Chystáte se třeba předjet pomalejší auto a najednou vedle sebe máte jiné, které ještě před chvíli jelo za vámi. Začalo předjíždět bez blinkru. Stejně milá překvapení čekají při změně jízdního pruhu nebo objíždění překážky.

Úplným rájem neblikačů jsou kruhové objezdy. Kolik řidičů vás bezohledně nechá zbytečně čekat na příjezdu, aby si ušetřili tu neuvěřitelnou námahu ukázat, že se chystají kruháč opustit.

Proto vás prosím, než nám vytrhnou volant z ruky automaty, blikejte. Neblikat je nebezpečné a hloupé.