Jiří Březina starší: Jak jsem daroval krev
Přiznávám, že dárcem krve jsem se nestal z nějakých ušlechtilých důvodů, ale čistě z hecu. Byli jsme v prvním ročníku na vejšce, čerstvě vylítlí z domova a nevěděli jsme, co roupama. A tak někoho napadlo, což takhle dát hromadně krev?
Začínalo to vstupní prohlídkou, o které se zmiňuju jen proto, že jednomu z nás zachránila život. Pečlivá lékařka trvala na rentgenu plic, a když si ho kamarád doplnil, byla na něm rozvinutá tuberkulóza. Přežil jenom díky téhle akci.
S odběrem jsem problém neměl. Tlustá jehla v žíle mi nevadila a se zájmem jsem koukal, jak šikovně ji tam sestřička bodá. Všechno bylo bezbolestné a po odběru jsem se cítil fajn.
Problém byl, že jsem na to vůbec nevypadal. Dostal jsem prý příšernou mrtvolně zelenou barvu a zdravotnický personál se ke mně vrhal v domnění, že každou chvíli zkolabuju. Ten odstín musel být opravdu zvláštní, protože stejně vyděšené pohledy mě sledovaly i při dalších odběrech. Nikdy jsem ale neomdlel.
Krev jsem pak dával dlouhá léta v různých místech a všude jsem zažil tutéž vlídnou profesionalitu. Lišilo se jen vybavení a také občerstvení pro nás bezplatné dárce. Špičku držely malé moravské nemocnice, kde se stoly prohýbaly pod uzeným a domácími koláči, zatímco na druhém konci škály byly nemocnice ve velkých městech, kde nás čekaly tatranky a džus. Říkám to jen pro zajímavost, protože kvůli občerstvení to samozřejmě nikdo z nás nedělal.
Pocit, že vaše krev může zachránit cizí život, se nedá popsat a bohatě vynahradí tu trochu nepohodlí. Zažil jsem ho devatenáctkrát. Dvacátý odběr mi překazila nemoc, a když jsem se z ní vyhrabal, lékař mi další odběry rozmluvil s tím, že teď budu potřebovat krev pro sebe. Nerad jsem ho poslechl.
Související
-
Jiří Březina starší: Kalhoty
Koupil jsem si kalhoty. To samozřejmě není žádná senzace, ale poslouchejte dál.
-
Jiří Březina starší: Svátek kol
Možná ani nevíte, že dnes má svátek vaše kolo. V kalendáři to asi nenajdete, ale je to oficiální, dokonce posvěcené OSN.
-
Jiří Březina starší: Počítače
Když jsem si před léty začínal hrát s počítači, netušil jsem, že jednou budou slavit svátek. Ostatně netušil jsem toho daleko víc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
