Jihočeské divadlo uvádí operu Trubadúr, tvůrce inspirovala španělská kultura

„Tato opera patří k trojici Verdiho nejhranějších. Není to takový ten uvěřitelný příběh, ale když se díváte na antický příběh, tak se také moc neptáte po logice věci. U Trubadúra je to podobné. Postava, která omylem v hysterickém záchvatu upálí své vlastní dítě, to je na hranici uvěřitelnosti, ale pokud se to přijme, tak to má velkou sílu,“ říká Tomáš Studený.

Inscenaci inspirovalo antické a středověké divadlo, španělská kultura, flamenco či toreadoři. Tvůrci hledali vlastní způsob, jak zachytit násilí středověku v kontrastu s lyrickou tváří opery.

Hlavní roli vypravěče a prostředníka příběhu sehraje tentokrát sbor, který bude na jevišti od začátku do konce. „Sbor je jakýmsi vypravěčem a stává se hmotným, hraje příběh se sólisty. Španělsko je tam úplně samozřejmé, protože celý příběh se ve Španělsku odehrává. Režisér to záměrně cílil do středověkého prostředí, ale zároveň je tam výrazná stylizace, která odkazuje na středověké divadlo, ale zároveň to posouvá do abstraktnější roviny,“ popisuje choreografka Veronika Poldauf Riedlbauchová.

Jihočeský operní soubor se k titulu vrací počtvrté. Poprvé se Trubadúr hrál v 70. letech před krumlovským otáčivým hledištěm. Také nynější inscenace se po uvedení v kamenném divadle přesune do Krumlova. „Představení je připravované pro DK Metropol s tím, že celá scénografie specifickým způsobem přejde před otáčivé hlediště,“ dodává dramaturg František Řihout.

Na scéně vana pro očistu i rituální oběť. Jihočeské divadlo netradičně pojalo operu La traviata

• Upravit
• Smazat

Na příběh velké nešťastné lásky vsadil operní soubor Jihočeského divadla. Na scéně Domu kultury Metropol v Českých Budějovicích uvádí operu La traviata, kterou složil Guiseppe Verdi. V titulní roli se střídají uznávaná španělská pěvkyně Maria Bisso a Marie Fajtová, sólistka Národního divadla.

„Když jsme na Trubadúrovi pracovali, už jsme věděli, že se to nakonec bude odehrávat i venku. Ve scénografii jsem na to tedy bral zřetel. Co jsem měl možnost vidět různé inscenace Trubadúra, tak mi vždycky vadilo, že to bylo zatěžkané takovou tradiční popisnou scénografií plnou kašírovaných hradů, zámků a skal. My jsme kladli důraz spíš na funkčnost a proměnlivost. Scéna je hodně abstraktní a skládá se z pojízdných objektů, které by po rozmístění v parku krumlovského zámku měly připomínat spíš takovou krajinářskou architekturu,“ prozrazuje scénograf Aleš Valášek.