Ježkovy melodie jsou hravé, rytmicky nápadité a často až překvapivě moderní

Ano, právě letošního 25. září se naplnilo 120 let od narození ojedinělé osobnosti české jazzové, populární i klasické hudby Jaroslava Ježka. Jeho hudební odkaz bychom rádi připomněli.

Neučiníme tak však prostřednictvím biografického portrétu, kterých lze v tomto čase najít na rozhlasových vlnách jistě více, ale prostřednictvím malé přehlídky mnohem pozdějších zpracování Ježkových melodií a zároveň důkazů, že jsou stále živé a vlastně mladé.

A tak se zastavíme u alba zpívajícího kytaristy Miroslava Palečka Ježkárny, společného alba Ondřeje Havelky, jeho Melody Makers a pěvce Adama Plachetky Nebe na Zemi i instrumentální pocty na CD vynikajícího jazzového kytaristy Libora Šmoldase Blue – Šmoldas hraje Ježka. Přidáme také komentáře jmenovaných osobností.

Na začátku byl citován Petr Hanzlík, a nutno poznamenat, že vokální kvarteto The Swings také natočilo řadu songů z hudební pokladnice Osvobozeného divadla. „Vedle bezprostřední zábavy, veselí a nadskutečnosti, čili srandy, řečeno pěkně po werichovsku, v nich lze úspěšně nacházet nadsázku, ironii, poezii a vlastně stále aktuální schopnost reagovat na svět kolem sebe. Pro jazzový čtyřhlas se navíc nabízí spousta možností, jak si pohrát s melodií, harmonii, rytmem.“ Věty Petra Hanzlíka podpoříme třeba milou písničkou Pražská Java od Jaroslava Ježka, Jiřího Voskovce a Jana Wericha v podání The Swings.