Ještě k osmdesátinám Jana Nedvěda: vzpomínka na malý koncert na třeboňském zámeckém nádvoří

Janovy hudební osudy byly spojeny s jeho o rok mladším, a bohužel již nežijícím, bratrem Františkem. A to už od bigbítového mládí přes trampskou kapelu Toronto přetvořenou v proslulé Brontosaury.

Vedle tohoto byli bratři Jan a František Nedvědovi důležitými vokálními součástmi legendárního Spirituál kvintetu a jako tandem prošli v 90. letech obdobím ohromné a nevídané popularity, která svým způsobem vrcholila vyprodaným strahovským stadionem. K tomu je nutno říct, že obliba měla oporu hlavně v autorském nadání Jana Nedvěda.

Potom však vztahy obou bratrů procházely turbulentními periodami, podobně jako privátní život staršího z nich. A víceméně se odvíjely odděleně. Jan Nedvěd natočil v posledních desetiletích několik sólových alb, ty však nepřekonaly věhlas zmíněných projektů.

Čtěte také

Řemeslo převzal František Nedvěd od Gordona Lightfoota. Originál písně je ale o něčem úplně jiném

V roce 2007 absolvoval Jan společné turné s Františkem i tehdy jubilujícími Fešáky. Jednu zastávku měli na zámeckém nádvoří v Třeboni. Během koncertu vystoupili společně, ale také měli své samostatné bloky.

Devět skladeb, které písničkář Jan Nedvěd ve velmi dobré formě a náladě zazpíval před 19 roky, zahrnovalo většinu těch nejoblíbenějších z repertoáru Brontosaurů, případně dvojice Nedvědi – Kohout, Kamarád, Podvod, Frankie Dlouhán, Růže z papíru, Kytka nebo Na kameni kámen.

Výjimkou byl třeboňsky jemně modifikovaný Kamenný mlýn, tedy písnička, kterou Jan Nedvěd napsal pro svého synovce, syna bratra Františka, Vojtu Nedvěda. Ten ji zařadil na své debutové album Bílý měsíc. Vojtu Nedvěda coby zpěváka a kytaristu v doprovodné kapele Jana Nedvěda na jihu Čech doplnili baskytarista Milan Plechatý a klávesista Jindra Koníř.