Jediné kominické muzeum v Česku je v Záříčí na Táborsku. Můžete tu dokonce prolézt komínem

„Kominické řemeslo se začalo etablovat už před 500 lety. V 19. století se pak dramaticky změnila technologie stavby komínů a kominíci už nemuseli komíny prolézat, když je čistili. Začaly se používat kominické nástroje, které máme s kominíky spojené v podstatě dodnes,“ připomíná Eva Bažantová, předsedkyně Spolku pro založení muzea kominického řemesla.

9 fotografií

Nástroje jsou samozřejmě v muzeu k vidění. „Když použijeme kominickou terminologii, tak tu máme například krátký průtlačný kartáč nebo čimprlík a dlouhý průtlačný kartáč neboli štosák. Nejstarší předměty jsou kartáče pro čištění cest mezi pecí a místností, kdy si dva kominíci pomáhali, přetahovali se pomocí těch kartáčů, a tak kanály čistili,“ popisuje Josef Bažant, místopředseda spolku.

Expozici doplňují figuríny kominíků v klasickém pracovním oděvu i slavnostním obleku. „Pracovní oděvy byly hodně namáhané, když kominíci prolézali komíny. Tak tu máme oděv celý z kůže, ale je natolik těžký, že ho nikdy nikdo nebyl schopen použít. Vedle je oblek ze čtyřicátých let z minulého století, ten má exponovaná místa zesílená kůží,“ ukazuje Josef Bažant.

Do 19. století museli kominíci při práci lézt přímo do komínů. Jaké to bylo, mohou návštěvníci muzea v Záříčí zjistit na vlastní kůži. „V našem komíně je jednoduchý žebřík, ale kominíci to měli těžší. Lezli tím způsobem, že se zapřeli zády o stěnu komínu, pak se zapřeli ještě koleny a lokty a pomalu se posunovali. K tomu měli v ruce nářadí, táhli nahoru březové koště a škrabku na odstraňování dehtových nápeků,“ líčí Josef Bažant.