Jaroslava Pixová vydává třetí knihu o historii mlýnů na řece Blanici

KNIŽNÍ TIPY

Jakuba Katalpa: Němci
Jakuba Katalpa je umělecké jméno mladé autorky Terezy Jandové, která před časem zaujala svou knihou Hořké moře. Teď vydává brněnské nakladatelství Host její novinku nazvanou Němci. Dlouhá léta chodily z Německa do Prahy balíčky, které posílala Klára rodině svého syna. Po jeho nečekané smrti se jeho dcera pokusí babičku Kláru najít a zjistit, proč se o ní v rodině nikdy nemluvilo. Cesta to ale není vůbec snadná a pravda se hledá těžko.

Němci (Jakuba Katalpa) |foto: Nakladatelství Host

Felix Francis: Spřízněni krví
Felix Francis se potatil a stejně jako jeho otec Dick píše detektivky z dostihového prostředí. Ta nejnovější se jmenuje Spřízněni krví a jejími hrdiny jsou dostihový komentátor a jeho sestra, výborná žokejka. Proč ale skončila druhá v závodě, který mohla snadno vyhrát? A proč si pak vzala život? Opravdu šlo o sebevraždu? Napínavou detektivku Felixe Francise vydává Knižní klub.

Spřízněni krví (Felix Francis) |foto: Knižní klub

Zuzana Kulhánková: Pod toulavou hvězdou
Zuzana Kulhánková je narozena pod toulavou hvězdou: vyrůstala v Mostě a v Jihlavě, studovala v Brně a pobývala v Kanadě i ve Skotsku, cestovala po Africe a Americe. Zaujal mě i výčet jejích profesí: překladatelka, notářka, kankánová tanečnice nebo průvodkyně turistů. Teď vydává knížku povídek, které líčí její zážitky z Kanady. Vychází v Nakladatelství Lidové noviny a jmenuje se Narozena pod toulavou hvězdou.

Pod toulavou hvězdou (Zuzana Kulhánková)|foto: Nakladatelství Lidové noviny

Jiří Suchý a Ondřej Suchý: Odposlechy
Odposlechy se jmenuje kniha, z jejíž obálky se na nás dívá Jiří Suchý a jeho bratr Ondřej. Když knihu otočíte, vidíte dva slavné bratry o hodně let mladší na podobné fotografii: opět je mezi nimi telefonní sluchátko. Jiří do něj mluví a Ondřej poslouchá, na novějším snímku je to zase naopak. Sehraná dvojice se už podruhé sešla v knížce. Bratři si povídají o dětství a rodině, ve které vyrůstali, mládí, přátelstvích a snech. V knížce je i hodně fotografií, které jejich příznivce jistě potěší. Vydává Ikar.

Odposlechy (Jiří Suchý a Ondřej Suchý)|foto: Vydavatelství Ikar

Věra Nosková: Příběhy mužů
Věra Nosková se po románové trilogii inspirované vlastními osudy věnuje spíš drobnějším žánrům a také ochraně mužů. Ve své nové knize shromáždila autentické životní příběhy, v nichž - oproti zažitému schématu – ničí agresívní ženy své partnery, dupou po jejich sebevědomí a připravují je o děti i majetek. 10 mužů tu vypravuje o dramatech, která jim přinesla hodně trápení a poznamenala na celý život i jejich děti. Věra Nosková nijak neskrývá, že ji k zájmu o muže násilně oddělené od potomků přivedlo trauma jejího vlastního dětství. Svého otce vůbec nepoznala a dopisy, které jí psal, si vinou své matky nikdy nemohla přečíst. Kniha se jmenuje Příběhy mužů.

Příběhy mužů (Věra Nosková) |foto: Nakladatelství Klika

Mariusz Szczygieł: Láska nebeská
Nakladatelství Dokořán potěší všechny, kdo si oblíbili knihy polského autora píšícího o Čechách a Češích. Mariusz Szczygieł vydává tentokrát knihu fejetonů, inspirovaných jak naší literaturou a filmovými adaptacemi slavných děl, tak námi, současnými Čechy. Čapek, Vančura nebo Hrabal, ale i Viewegh nebo Svěrák, to jsou autoři, kteří Szczygieła inspirují k úvahám o české povaze ve srovnání s tou polskou – je to podle něj specifický smysl pro humor, co nás odlišuje. Kniha se jmenuje Láska nebeská a vydává nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová Máj.

Láska nebeská (Mariusz Szczygieł)|foto: jaroslava Jiskrová, Nakladatelství Dokořán

NÁŠ HOST

Jaroslava Pixová je autorka v pořadí už třetí knihy o historii mlýnů na řece Blanici. Jmenuje se Na břehu Blanice – k šumavskému prameni a je ještě obsáhlejší než předchozí díly. Pro úplnost připomínám, že ty se věnovaly okolí Protivína a mlýnům ve Vodňanech a poblíž Vodňan.
A jaká byla cesta za mlýny na posledním úseku Blanice, řekla redaktorce Haně Soukupové.

Na břehu Blanice – k šumavskému prameni (Jaroslava Pixová)|foto: Nakladatelství Kalina

RECENZE Mileny M. Marešové

Elia Barceló: Zlatníkovo tajemství
Od španělské literatury skoro automaticky očekáváme vášnivé vztahy – nenávist či lásku, obojí až „za hrob“. Elia Barceló novelou Zlatníkovo tajemství, kterou vydalo nakladatelství Paseka ve své sympatické „volné řadě současné evropské prózy“, v tomto ohledu nezklamala.
Touha „vrátit čas“, prožít znovu jednou zažité, anebo „opravit“ to, co se z dnešního pohledu nepodařilo je téma lákavé pro zpestřující fantazii běžného života, určitě však pro uměleckou sféru. Ve filmové tvorbě jsou ostatně časové smyčky oblíbené a obvyklé; v literární patří častěji do oblasti žánru sci-fi. Autoři tzv. krásných próz více rozmýšlejí o marném uplývání času a jeho hledání. Ale také je tu třeba komický případ pana Broučka, jehož do daleké a nebezpečné minulosti vyslal Svatopluk Čech.

Zlatníkovo tajemství (Elia Barceló) |foto: Nakladatelství Paseka

Také tedy profesorku španělské literatury na univerzitě v Innsbrucku, Eliu Barceló, zlákala možnost vypravit svého hrdinu do minulosti. V knize Zlatníkovo tajemství to provedla nenápadně. Zlatnický mistr se vydává na skutečnou cestu, letadlem, pak vlakem - z New Yorku odjede do rodné Villasanty de la Reina, městečka, kde ve dvaceti prožil milostný vztah s mnohem starší ženou. Motivem jeho pouti jsou vzpomínky a zážitek natolik silný, že se ani po letech od něj neodpoutal. Zkouší ho znovu pochopit na místech, která dávno opustil. Ožije to, co uložil do hloubky paměti? Zvláštním způsobem ano (cituji): Nevím, na co jsem myslel. Nevím, co jsem čekal, že najdu. Jen si pamatuju, že mi něco uvnitř opakovalo „teď, nebo nikdy“ a já věděl, že jestli si tu příležitost nechám ujít … už nikdy neuvidím městečko svého dětství.

Jedinečná příležitost, možná poslední šance, se v zlatníkově příběhu stala zaklínadlem. Bylo následné jen snem? Nevysvětlitelným způsobem se „ztratil v čase“, ze svého vlaku vystoupil do roku 1952, dva roky před datum svého narození. Tehdejší realita není tolik vzdálená, takže se v ní lehce adaptuje – jako projíždějící turista, trochu podivínský cizinec.

Při své výpravě potkává své budoucí rodiče i další příbuzné, ale především onu osudovou ženu. A jeho zjištění popisuje autorka v intencích pohádky nebo právě snu, v jejichž poetickém „odéru“ se celé vyprávění odehrává. Dnešní zlatnický mistr zjistí, že kupodivu právě on je sokem svého příštího, dospívajícího já, že devatenáctiletého mladíka v lásce ke krásné Célii předběhl on sám ve své mnohem starší podobě.

Elia Barceló popisuje tuto skutečnost přirozeně, časovými rovinami prochází samozřejmě. V její próze je totiž důležitý fakt, že ji dokázala silně koncentrovat, vyhranit, čímž čtenáři nabídla silný zážitek. Emoce, láska, fatální ztráta, vše je tu natěsnáno do jakési efektivní a efektní miniatury, cizelované do podoby šperku, v němž se zaleskne drahý kámen. Právě pro ten jasný, krásný jazyk je možné číst knihu s opravdovým požitkem.

Autorku prý k psaní inspirovala píseň Leonarda Cohena. Odlesk jejího účinku dokázala přenést i do slov. Tak jako zpěvákův hlas, také její novela je drsná i něžná zároveň.

SOUTĚŽ

Správná odpověď: Hovory s TGM napsal Karel Čapek
Výherci: J. Rezek, M. Lipanová,J. Šonková, p. Šula, V. Tourek, pí. Veselá
Nová hádanka: Náš hledaný autor se narodil 6.11. 1945 v Chomutově, ale záhy se ocitl ve Strakonicích, kde prožil dětství a na střední školu chodil do Volyně. V Praze vystudoval stavařinu, ale raději se věnoval literatuře. Píše hravé verše pro děti i pro dospělé. Z jeho díla připomenu třeba knihu Rýmy pro kočku.