Jaroslav Lorenc, veteránský mistr světa: „Stredl mi připadá zábavnější než flop“

29. říjen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Lorenc

Vskutku málokterý příchozí do třeboňského obchodu s elektrozbožím v Husově ulici tuší, že ten dlouhán za pultem, mimochodem velmi podobný slavnému zpěvákovi ještě slavnější (a jeho oblíbené) britské kapely the Who Rogeru Daltreymu, je několikanásobný veteránský mistr světa i Evropy a šestnáctinásobný republikový přeborník ve skoku do výšky.

Jedenašedesátiletý lehký atlet Jaroslav Lorenc, který pracuje v Třeboni a žije na Dobré Vodě u Českých Budějovic, zraje jako víno a sbírá jeden úspěch za druhým, a to jak v hale, tak pod otevřeným nebem, například v brazilském Porto Alegre, v belgickém Gentu nebo v Maďarsku v Budapešti. K titulům a medailím z šampionátů přidejme skvělé výsledky z řady mítinků i třeba hájení českého rekordu a atakování toho světového v konkrétní věkové kategorii.

Výškař Jaroslav Lorenc, který svůj sport opravdu miluje a stále disponuje úctyhodným fyzickým potenciálem, je tak po vrhačce Miladě Schreibmeierové dalším sportovcem, který proslavil třeboňskou, potažmo jihočeskou lehkou atletiku ve světovém měřítku. Dodejme, že Jaroslav Lorenc doposud skáče takzvaným stredlem, což je starší styl, při němž závodník překonává laťku „čelem“. Jaroslav stredl považuje za zábavnější než v současnosti naprosto převažující flop.

„Moje maminka vzpomínala, že jsem začal chodit už v sedmi měsících. A od toho odvozuji, že mi byla darována nějaká nadprůměrná pohybová schopnost,“ tak s úsměvem vysvětluje svou sportovní dlouhověkost Jaroslav Lorenc, který sice začal aktivně jako kluk s ledním hokejem, ale nakonec jednoznačně zvítězila lehká atletika.

Ve svých veteránských kategoriích dosáhl téměř všech met a stojí před ním poslední velký cíl: světový rekord. „Pětkrát už jsem se o něj pokoušel a některé pokusy byly velmi nadějné. Laťku jsem shodil velmi lehcem,“ konstatuje Jaroslav Lorenc.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio