Jaroslav Durych: Legenda. O zkáze měst, hladu, hříšné lásce a víře během třicetileté války

Tragický příběh ze 17. století upomíná volbou jazykových prostředků na barokní literaturu. Vrcholí na Velký pátek v klášteře panem rapašských.

Text vyšel například v povídkovém výboru Zastavení, který v roce 1996 vydalo nakladatelství Mladá fronta. Jeho autor zemřel před 60 lety, 7. dubna 1962.

Jaroslav Durych se narodil v roce 1886 v Hradci Králové. Pocházel z turnovského katolicky orientovaného rodu brusičů drahokamů, jehož členové často byli zvoníky, kostelníky či vůdci procesí. Brzy přišel o oba rodiče, takže od jedenácti let vyrůstal u příbuzných.

Babička z něj chtěla mít kněze, nakonec ale díky armádnímu stipendiu vystudoval medicínu a stal se vojenským lékařem. Během 1. světové války sloužil na frontě a v armádní službě zůstal i po vzniku Československa, působil na Zakarpatské Ukrajině, v Olomouci a v Praze, kam se i s rodinou definitivně přestěhoval v roce 1937. V roce 1944 byl propuštěn ze služby, v 50. letech pak pracoval jako civilní lékař.

Čtěte také

Šumavský básník a spisovatel Ondřej Fibich zná své předky až po třicetiletou válku

Jaroslav Durych psal básně, povídky, romány, dramata, cestopisné fejetony a eseje. Ve svých povídkách shrnutých do knih Tři dukáty a Tři troníčky se často věnuje sociálním otázkám. Vrcholem jeho tvorby je třídílný román Bloudění: Větší valdštejnská trilogie (1929) s pokračováním nazvaným Rekviem: Menší valdštejnské trilogie (1930). Příběh lásky českého exulanta a španělské dívky z doby pobělohorské rekatolizace je rámován líčením osudů císařského vojevůdce Albrechta z Valdštejna.

Jaroslav Durych vždy velmi otevřeně vyjadřoval svůj křesťanský světonázor. Netajil se výhradami vůči antiklerikalismu první republiky ani nesouhlasem s Masarykovou koncepcí českých dějin vyzdvihující náboženskou reformaci.

Ve 30. letech dokonce přikyvoval totalitním režimům v katolické Itálii a ve Španělsku, doma útočil proti představitelům demokratické nebo levicově orientované kultury, například proti Karlu Čapkovi. Po válce byl nařčen z kolaborace, nestanul sice před soudem, ale na řadu let byl vyloučen z české kulturní obce, například sborníky k jeho 70. i nedožitým 100. narozeninám vyšly v samizdatu.

Jaroslav Durych zemřel 7. dubna 1962 v Praze. Pochován je na hřbitově v pražské Bubenči.