Jaroslav Červinka, voják tří armád. Jeho život propojuje události, které měnily Evropu

Když to u vojska nešlo podle jeho představ, dokázal se sbalit a odejít, což udělal hned několikrát: Jaroslav Červinka (1848-1933), muž o dva roky starší než „tatíček“ Masaryk a voják, který si občas dokázal z lidí nadělat nepřátele.

Povědomí české společnosti o legionářích je chabé, tvrdí režisér Nikolaev

• Upravit
• Smazat

Letos je to 100 let, co Československé legie v Rusku bojovaly s bolševiky a prošly dlouhou anabází cesty kolem světa, než se dostaly zpět do vlasti.

První světová válka, na jejímž konci vzniká samostatný československý stát, je v historii našeho vojenství zapsána především vznikem a působením zahraničních vojenských sborů, legií. V jejich řadách byli často vojáci, kteří za sebou měli složité životní cesty. Patří k nim právě i dnes trochu opomíjený generál Jaroslav Červinka.

Příběh impozantního muže s mohutnými kníry se začíná psát v roce velkých revolucí a je k neuvěření, že v jeho životopisu lze nalézt položky jako účast v bitvě u Hradce Králové (1866) nebo válku v Srbsku proti Turkům (1878) – a na druhé straně i zmíněné působení v legiích nebo práci inspektora československých záložních vojsk, kterou vykonával až do roku 1924. Jeden život tak propojuje události, které doslova měnily Evropu.

Zatímco velká část českých vojáků se do legií dostala složitou cestou přes dezerci z armády rakouské a přes pobyty v zajateckých táborech, Červinka se k legiím připojil „z druhé strany“. Zlomový okamžik se odehrál v létě roku 1878, kdy ukončil aktivní službu v rakousko-uherské armádě.

Muž „k nezaplacení“

Vystěhoval se do Ruska a už v září 1878 nastoupil v hodnosti poručíka do carské armády, kde po mnoha peripetiích dosáhl do roku 1908 hodnosti generála. O rok později odešel do penze, bylo mu 61 let. Nejspíš pomýšlel na poklidný důchod na usedlosti na Volyni – ale po vypuknutí války v létě 1914 se znovu hlásil do aktivní služby a carská armáda jej poslala do štábu náčelníka kyjevského vojenského okruhu, kde byl jakýmsi vojenským poradcem.

Před sto lety se českoslovenští legionáři vydali z Kyjeva na svou sibiřskou anabázi

• Upravit
• Smazat

Československé legie v Rusku si prošly boji s bolševiky i dlouhou anabází kolem celého světa, než se dostaly zpátky do vlasti. Jejich cesta začala právě před sto lety v ukrajinském Kyjevě.

Byl tam v pravidelném styku s československým vojskem, které vznikalo v Rusku. Na podzim 1916 se poprvé sešel s Milanem Rastislavem Štefánikem a po zvážení situace v dubnu 1917 vstoupil do československých legií. Byl pověřen výstavbou československých vojenských jednotek v Kyjevě – a jak později vzpomínal prezident Masaryk, generál Červinka byl pro vrcholné představitele našeho zahraničního odboje mužem „k nezaplacení“.

Minulost carského generála Červinkovi umožňovala pohybovat se ve vysokých vojenských kruzích carského Ruska a vyjednat to, co bylo pro naše legionáře zapotřebí. Názorově se sice Červinka s Masarykem rozcházeli (Červinka byl považován za „pravičáka“), jinak ale o dva roky mladší Masaryk Červinku jako vojenského odborníka respektoval. Červinkovy zásluhy se nakonec odrazily i v tom, že od března 1919 sloužil jako generál v československé armádě. Napsal dvě vzpomínkové knihy a řadu článků o našem odboji.