Japonec na Šumavě. Rozhlasový sloupek spisovatele Jana Cempírka

Čert ví, kde k panu Hirošimovi strýc uprostřed osmdesátých let přišel, ale jednoho letního dne stál na prahu jeho chalupy, hubený, drobný, usměvavý a s očima navrch hlavy z právě přežité cesty courákem. Pět hodin z Prahy! Oh, vy opravdu nejezdit šinkanzen, líčil pan Hirošimo pro něj nezvyklý zážitek.

Ale brzy na něj zapomněl. Daleko víc ho totiž ohromila strýcova šumavská chalupa. Jako Alenka v říši divů nechápal rozlohu místností. Dostal přidělený třicetimetrový pokoj, kde stály jen dva kusy nábytku: postel a komoda.

Cítil se v tom prostoru nejdřív ztracený, ale nakonec byl okouzlen. U nás v Tokiu mám přesně tak velký byt, jenže s manželkou, kocourem, jídelním koutem, toaletou, sprchou a tchýní Takako, svěřil se nám.

Další atrakcí byla pro pana Hirošima dřevěná kadibudka stojící nad bublavým potůčkem. A sem jako to? nevěřil, a my děti se mu smály: Ano, pane Hirošimo - právě sem to! A až udělám hmm hmm, tak to prostě odpluje? Jo jo, tvoje hmm hmm spadne do vody, ta ho odnese do Lipna a pak dál a dál až do moře. Japonec byl z primitivní kadibudkové technologie úplně zpitomnělý.

Ovšem jindy nám pro změnu přichystal překvapení on. Šli jsme třeba na procházku do lesa, hráli šiškovou bitvu. Hirošimo cupital po cestě, bojácně se rozhlížel, kdy přijde majitel. Neboj, tady patří všechno všem! vysvětlovali jsme mu realitu vlastnictví v socializmu.

Divil se, za chvíli však zmizel v porostu a o minutu později už běhal po smrčině, rval z půdy mladé stromky a smál se na celé kolo. Ten socializmus je fantazie, to v Japonsku nemáme!

Trvalo nám dlouho, než jsme panu Hirošimovi vysvětlili zdejší obyčeje. Jeho pobyt na šumavské chalupě tedy rychle ubíhal, a když odjížděl, došlo i na slzy.

A proč o tom dnes mluvím? Nedávno jsem se dozvěděl, že pan Hirošimo je po smrti. Uhořel při nějakém neštěstí v tom svém mrňavém bytečku v centru Tokia.

A já si říkám, že jestli je spravedlnost, tak se v nebi určitě dostal do velké čisté místnosti, právě takové, v jaké bydlel kdysi na Šumavě. Ta místnost je pouze pro něj a je mu v ní jistě báječně.

JAN CEMPÍREK
Českobudějovický spisovatel a publicista, je autorem několika knih (Rafinerie, Autostop.CZ ), které vydal pod vlastním jménem, a literární mystifikace Bílej kůň, žlutej drak, za niž získal coby vietnamská autorka Lan Pham Ti v roce 2009 Cenu Knižního klubu.

Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.